Před Vánocemi jsme se s rodinou sešli u stolu. Můj manžel nadhodil toto téma a pak jsme se velmi vážně pohádali. Manžel mi řekl, že už nechce žít s mými rodiči, a proto se rozhodl postavit nový dům.
Máma mě vychovávala sama. Bydleli jsme v domě mé babičky. Zdědili jsme byt po babičce. Prodali jsme ho a koupili dva byty. Jeden byl napsaný na matku a druhý na mě.
Můj byt se pronajímal a z peněz se platilo moje vzdělání. Pak jsem se vdala a manželovi ani jeho rodičům jsme neřekli, že mám dům. Matka mi založila účet a peníze z nájmu se hromadily na mé jméno.
Rozhodla jsem se, že až budu mít dost peněz, udělám manželovi milé překvapení. Později jsem si uvědomila, že jsem si k odhalení svého tajemství vybrala velmi nevhodnou chvíli.
Manžel se velmi urazil, že jsem mu celou dobu něco tajila. On a jeho rodiče se se mnou pohádali. Manžel řekl, že už mi nemůže věřit. Šla jsem k matce domů.
Matka se cítila provinile a pak se rozhodla promluvit si s tchyní. Ta však mou matku nepustila ani do dveří. Ze všeho ji obvinila a nazvala ji lhářkou. Matka se vrátila rozzuřená. Navrhla jsem manželovi, aby se vzdal mého bytu a postavil si nový dům, což byl jeho sen.
Ale on to odmítl a řekl, že mě nechce vidět, ale já si nemyslím, že bych udělala něco špatně. Myslím, že on je ten, kdo by měl být rád, že mám byt a peníze, ne naopak. Teď už nebudu manželovi volat a prosit ho, aby se vrátil a odpustil mi, protože když se rozhodne, že beze mě nemůže žít, tak se vrátí.
A jestli mě nechce vidět, je to jeho problém. Mám kde bydlet a dost peněz na pohodlný život.
