Přišla za mnou stará paní se synem. Jejich příběh mi utkvěl v paměti. Nechápala, co se děje, ale cítila, že něco není v pořádku. V domově důchodců jí vše vysvětlili. Babička byla ke všem velmi milá, byla to “boží kráva”.
Všichni zaměstnanci se s ní díky tomu spřátelili. Zoufale však doufala, že si ji syn brzy odvede. Syn matku občas navštěvoval, pak začal chodit méně často a nakonec přestal chodit úplně. Moje babička nedávno oslavila 70. narozeniny. Kdyby ji rodina měla ráda, žila by s nimi ještě deset let, ale v místech, jako jsou domovy důchodců, lidé často vyhoří. Rok v takovém zařízení se rovná dvěma letům normálního života.
Často ji vídám, jak stojí u okna, dívá se s nadějí ven a čeká na svého syna. Ale bohužel všichni v našem zařízení už vědí, že Sin pro svou matku nepřijde. Babička se jednou zmínila, že má ještě jednoho syna. Pak se mi ale přiznala, že o něm neslyšela něco přes 15 let. Neměla tušení, kde by její syn mohl být.
Uspořádali jsme pro babičku překvapení: vyzdobili jsme jídelnu, koupili dort, dali svíčky. Babička si něco přála a rozloučila se.
Myslím, že není těžké uhodnout, o čem snila. Na konci dne mě babička požádala o rozhovor. Říkala, že nevěsta s ní nechce bydlet v jednom bytě, a tak se ji snaží všemi způsoby dostat. Nevěstin plán vyšel, syn se od matky odstěhoval. Ale babička nikomu nic nevyčítala, uvědomila si, že je rychlíkem, který stojí za to vyčítat jen sobě.
Po tomto rozhovoru jsem odešla z kanceláře velmi otrávená, ale co se dá dělat. Vyšla jsem ven, chtěla jsem nasednout do auta, ale všimla jsem si, že na ulici stojí mladý muž s kyticí květin.
Šla jsem k Wah terovi a zjistila, že je to babiččin mladší syn. Chtěl ten den překvapit svou matku, ale jeho let měl zpoždění a musel ji navštívit tak pozdě. Syn vzal svou matku z domu pro lidi stejného věku. Neumíte si představit, jak jsem byla šťastná, když jsem viděla svou babičku šťastnou, v náručí milujícího syna. Kde byl její syn, tam se doma zaměstnávali a my se z nich mohli jen radovat.
