Jeho bratr a jeho rodina žijí odděleně od rodičů. Má dva syny. Rodina čeká nový přírůstek, čekají třetí dítě. Jeho snacha doufá, že to bude holčička. Synové jsou malí, předškolního věku. V rodině pracuje pouze bratr, ale má nízký plat. Rodiče vypomáhají. Vzali si zahraniční půjčku a koupili jim třípokojový byt, manželčini rodiče koupili nábytek, neustále vozí jídlo a pomáhají finančně. A bratr s manželkou dál přežvykují děti. S bratrem jsem nikdy neměl vřelý vztah. Máme každý jiného otce. Jako dítě jsem často pobýval u babičky z otcovy strany.
Měla jsem ji velmi ráda, i když moje matka s ní nevycházela, ale nezakazovala mi stýkat se s otcem a babičkou. Babička mi odkázala svou daču. Tu daču postavil můj dědeček, nikdy jsem ho neviděla. Byl to dřevěný dům. Svou daču jsem měla velmi ráda, bylo to místo, kam jsem mohla utéct od všech, od hluku města. Jezdil jsem tam velmi často. Můžu říct, že je to moje nejoblíbenější místo. Jednou mě můj bratr požádal, abych na dače bydlel. Ve městě bylo horko, nedalo se tam dýchat. Bylo mi líto dětí, a tak jsem mu dala klíče. Bratr mi posílal fotky své rodiny, všichni byli šťastní a spokojení. Za týden mi zavolal a požádal mě, abych přijel co nejdříve. Na dače hořelo.
Okamžitě jsem odešel. Z dači nezbylo nic. Bratr mi mlčky odevzdal klíče, nic neřekl a odjel se svou rodinou. Hasiči mi vysvětlili, že požár vznikl neopatrným zacházením s ohněm. Inspektor nevyloučil možnost, že si děti hrály se sirkami a požár vznikl následkem toho. Vzal jsem si hlášení a šel za bratrem. Od té doby se mi neozval. Řekl jsem mu, že škodu musí zaplatit, protože jsme jeho rodina. Večer mi volala matka a udělala mi scénu; řekla, že bratrova rodina sotva přežila a já požaduji náhradu škody. Pak jsem matce řekl, že si děti hrály se sirkami, a proto začalo hořet. Maminčina reakce mě velmi překvapila: byly to děti, co od nich můžeš čekat?
