S manželkou jsme byli velmi šťastní, když naše jediná dcera chtěla po svatbě žít s námi. Máme vlastní velký dům a svého zetě jsme milovali, takže jsme se nemuseli stydět. A naše dítě je po našem boku. Co víc potřebujete? A zpráva o blížícím se narození našeho vnuka udělala z nás s manželkou ty nejšťastnější lidi.
Po prvním vnukovi následovalo druhé a pak dvojčata. Manželka musela dát výpověď v práci, protože naše Milana s dětmi jen šila. Ale brzy naše dcera řekla, že se nehodlá stát tulákem a chce jít do práce. I v tom jsme dceru podporovali. Ale je fakt, že pro mou ženu bylo velmi těžké starat se sama o čtyři kluky.
Musel jsem si vzít práci doma, abych jí s něčím pomohl. Ke konci dne jsme byli s ní jako citróny, někdy se nám u večeře klížily oči. Myslíte, že se večer starali o děti? Nic takového, dokonce i mytí nádobí po večeři bylo opět na mně nebo na manželce. Po “náročném” dni v kanceláři si Milana lehla na pohovku, aby si odpočinula, zdřímla a nezapomněla si vzít notebook. Manželka dceři naznačovala a pak přímo říkala, že děti potřebují komunikovat s matkou.
Milka nad tím jen mávla rukou. Nebylo to tak, že bychom stávkovali, takže jsme s manželkou dál dělali všechny domácí práce a starali se o děti. Dokud nám jedna událost neotevřela oči pro naši vlastní dceru.
Ten den si můj zeť zapomněl telefon doma a potřeboval ho v práci. Vzala jsem telefon a běžela pro něj ven, načež mi přišla zpráva od dcery. Znepokojilo mě to – co se stalo, že mi píše, když jsme zrovna byli spolu? Otevřel jsem zprávu a bylo to jako polít mě studenou vodou. Dcera se o nás ve zprávě vyjadřovala velmi nelichotivě.
V první chvíli jsem si ani neuvědomil, že nás nazývá nacisty. O zbytku se raději nebudu vyjadřovat. Svému zeti a manželce jsem nic neřekl. Sotva jsem ten večer přežil, při večeři jsem řekl, že už nehodlám tolerovat jejich přítomnost ve svém domě.
Dcera se jen postavila. Moje žena se snažila zasáhnout a uklidnit situaci, ale já jsem řekl: “Tak dost! Špatně jsme vychovali naši dceru, když si myslí, že jsme paraziti, když nám sedí na hlavě.
No, my už parazity nebudeme. Uděláme pro vás ubrus. Nyní žijí s dohazovači. Chudák žena musí spát v kuchyni, má byt, ne soukromý dům. Zpočátku se jí velmi stýskalo po vnoučatech, zejména po manželce. Pak byla povolána zpět do práce a život se pomalu začal zlepšovat. Moje žena trvá na tom, abych se s dcerou usmířil. Nemám nic proti, ale nejdřív se musí omluvit. Jinak to není možné.
