Když jsem se narodil, bylo mým rodičům čtyřicet let. Jejich přátelé je pozvali na návštěvu, ale matka se necítila dobře a nešla. Matka si myslela, že má něco se žaludkem. Bylo jí opravdu špatně. Několik dní ležela. Její otec ji přesvědčil, aby zavolala lékaře. Lékař ji vyšetřil, položil jí podle jejího názoru podivné otázky a doporučil jí, aby navštívila gynekologa.
Druhý den ráno se vydali na kliniku. Táta čekal na chodbě, když z kliniky vyšla bledá máma. Začala plakat a ukázala tátovi noviny. Vzal si papír a přemýšlel o tom, co se stalo. Jeho matka řekla. Nemohl uvěřit svým uším. Objali se a plakali radostí.
Maminka byla v porodnici nejstarší, ale její porod byl snadný. Také dítě, tedy já, bylo zdravé. Když jsem byl malý, nevnímal jsem rozdíl mezi svou matkou a ostatními matkami. Poprvé jsem o věku své matky slyšel, když jeden chlapec ze školky řekl mé matce, že je stará a brzy zemře. V reakci na to jsem ho praštila plastovou panenkou. Matka si dlouho stěžovala. Místo důchodu se jim narodila dcera. Budu si na tebe stěžovat!Ve škole volá spolužák přes dveře třídy: – “Katko, čeká na tebe babička. Vyšla jsem se svraštělým čelem.” “Mami, už jsem dospělý.
Proč mě sleduješ? Bydlíme vedle sebe. – Dcero, venku je tma a je nebezpečné chodit sama. Ve škole jsem si vedla dobře, takže učitelé nevolali rodičům, aby se mi posmívali, protože jsem se styděla za jejich věk.
Měla jsem je moc ráda, byli báječní. Jen jsem chtěla, aby byly mladé, jako všichni ostatní, a módní. Ale oni nebyli. Máma si místo oblečení ráda kupovala knihy a táta rád jezdil svým starým autem a dováděl ho k dokonalosti beze zbytku. Vyrostl jsem a šel na medicínu. Ve škole se mi dařilo. Jsem zubař.
Dostal jsem stáž v obchodě s alkoholem. Jednoho dne přišel mladý muž. Měl zlomený zub. Svou přítomností mě přiváděl do rozpaků. Likar jeho problém vyřešil. Po práci jsem se s ním setkal u východu. Čekal na mě s kyticí květin. Byla jsem zmatená, ale líbil se mi.
Cestou domů jsme si povídali a brzy jsme spolu začali chodit. Po nějaké době mě požádal o ruku a představil mě svým rodičům. Byli to milí lidé. Teď byla řada na mně, abych ho představila svým rodičům. V neděli jsme s Ivanem koupili čokoládu, víno a kytici růží a vydali se za nimi. Ivanovi rodiče ho radostně přivítali. Dobře si popovídali až do pozdního večera a povečeřeli. Den byl u konce. Celou noc jsem nemohl usnout s otázkami v hlavě. Měl rád mé rodiče?
Druhý den jsem šla do práce. Dnes večer jsem se měla sejít s Ivanem. Sešli jsme se a já čekal, co mi řekne. “Kaťuše, včera jsme prožili krásnou noc. Jakou máš krásnou maminku, jsi po ní! A tvůj otec je velmi inteligentní muž. Měl bys být hrdý, že máš takové rodiče.
A pozdravuj je od svého zetě,” řekl s úsměvem. Přišla jsem domů. máma si četla knížku a táta se díval na televizi. – Mami, tati, prosím, odpusťte mi! “Co se děje, dceruško?” “Jsi nemocná nebo co?” objala mě máma. Pořád jsem brečela. Samozřejmě jsem si později své chování vysvětlila nervozitou a únavou v předvečer svatby. Ale byla to lekce mého života.
Nezáleží na tom, kdo jsou vaši rodiče, ať už staří nebo mladí, bohatí nebo chudí, nejsou to ti vyvolení.
