“Od svého prahu jsem slyšel hlasité zvuky. Vešla jsem do obývacího pokoje a… ztuhla jsem. Můj snoubenec, se kterým jsem měla za pár měsíců stanout před oltářem, ležel na pohovce v obýváku úplně nahý se stejně nahou ženou.
Pokud jsem viděla, byla mnohem starší než já. Dostala jsem hysterický záchvat.” Andrew a já jsme byli dokonalý pár. Byl to pohledný třicátník, vynalézavý majitel oblíbené hospody v našem městě. Já – krásná mladá dívka, která se do něj bezhlavě zamilovala. Můj kluk byl dlouho finančně nezávislý, zatímco já jsem pomáhala rodičům vést velkoobchod s potravinami. Oba jsme měli vlastní byty a žádné finanční problémy. Kamarádi, kteří na tom nebyli tak dobře, mi záviděli a já byla pyšná.
Seznámili jsme se přes mé rodiče a Andrew nakupoval výrobky pro svou hospodu v jejich velkoobchodě. Máma si ho hned všimla – je tak kultivovaný, vtipný a navíc pohledný -, že ho pochválila, když jsem zpočátku odolávala její snaze domluvit si rande naslepo. Ale byla tak neodbytná, že jsem nakonec podlehla. “Co je mi po tom?”, pomyslel jsem si. Budu to brát jako náhodnou známost. Už dlouho jsem s nikým nechodil. Mladá holka by neměla ve volném čase sedět mezi čtyřmi stěnami. Ukázalo se, že máma měla pravdu. naše první setkání se změnilo v rande.
Zpětně vidím, že jsem příliš rychle podlehl Andrewovu kouzlu. Ale byla jsem mladá, hloupá, a tudíž dost zranitelná. Nikdy předtím mě žádný chlap tak neokouzlil. Andrew byl galantní i uvolněný. Neměli jsme nouzi o témata k hovoru. Kromě toho mezi námi fungovala opravdová chemie. Když jsem ho viděla poprvé, cítila jsem, jak mi měknou nohy. Musela jsem se krotit, abych o něj neprojevila příliš velký zájem. Chtěla jsem, aby se trochu víc snažil, aby o mě bojoval.
Věděla jsem, že tak získám jeho obdiv. Nemusela jsem čekat dlouho, Andrew mě dokonce zbožňoval. Navrhoval mi schůzky, zasypával mě dárky, komplimenty. Díky němu jsem zapomněla, že jsem někdy měla komplexy. Po několika měsících mě požádal o ruku. Myslela jsem, že dalším krokem bude společné bydlení, ale on tolik nespěchal. Říkal, že bydlet spolu před svatbou není tak skvělý nápad, protože mladí lidé si dnes většinou myslí: “Budeme spolu nějakou dobu žít, miláčku.
” Říkal: “A svatba pro nás bude mnohem větší zážitek, protože se pak hodně změní. Souhlasila jsem s ním. Jeho moudrost a vyspělost na mě udělaly takový dojem, že jsem ignoroval argument, který Andrew předhodil na samém konci. Řekl, že společné bydlení momentálně není dobrý nápad, protože se často vrací domů pozdě. Musí hodně pracovat a nebude mít na mě čas. Stanovili jsme datum svatby.Moje matka měla radost. S velkou energií se mnou začala všechno organizovat. Měla to být pohádková svatba.
Ve skutečnosti, jakmile se dozvěděla datum obřadu, začala o Andrewovi přemýšlet jako o svém zeti. Pro ni už byl členem rodiny, takže nechtěla ani slyšet o tom, že by měl platit za zboží objednané z našeho skladu jako ostatní zákazníci. ve skutečnosti se zpočátku zdráhal a tvrdil, že je mu tato situace nepříjemná. Nakonec však na matčinu laskavost přistoupil.
Také mě začal více zapojovat do své práce. Koneckonců, po svatbě jsem měla vést jeho hospodu. Chtěl si otevřít další. Téměř okamžitě mě zasvětil do složitostí papírování, účtování, faktur a poplatků. Když jsem se začal zajímat blíže, zjistil jsem, že ten chlap to má opravdu v hlavě srovnané. Až na to, že jeho jednání bohužel nebylo vždy legitimní. Faktury za mnohé nákupy byly zjevně nadhodnocené, na černo najímal dvě servírky, kuchaři platil oficiálně směšnou částku a zbytek dával “pod stůl”.
Rozhodl jsem se, že mi Andrej opravdu věří, protože mi všechno prozradil. Koneckonců, za chvíli jsme měli být rodina, jeho podnik měl být i můj, takže pokud měl být veden tak, aby přinášel dobré příjmy, nehodlala jsem svého snoubence kritizovat. Chápala jsem pravidla hry a chtěla jsem se osvědčit jako nový šéf. Tři měsíce před svatbou mě podvedl Tu noc jsem šťastně utekla k Andrejovi. V kabelce jsem měla čerstvě vytištěné pozvánky na náš vysněný obřad. Elegantní, s nádechem humoru. Chtěla jsem, aby je Andrew co nejdříve viděl a užil si je se mnou, takže i když jsme se na dnešním večeru nedomluvili, chtěla jsem mu je hned ukázat. Spontánně, bez ohlášení.
Než jsem vstoupila na schodiště (pár právě odcházel), reflexivně jsem se podívala do oken jeho bytu.Překvapilo mě, že v obývacím pokoji svítí jen jedno světlo.Když Andrew pracuje, všechna světla jsou zhasnutá. Vždycky říkal, že tehdy musí být hodně světla, a já vyběhla nahoru. Zaklepala jsem, ale neotevřel. Napadlo mě, že si možná dává šlofíka, proto byla v bytě skoro tma. Náhradní klíče mi dal už dávno, a tak jsem bez přemýšlení otevřela vchodové dveře. Od prahu jsem zaslechla sténání.
Vešla jsem do obývacího pokoje a… zastavila jsem se. Můj snoubenec, se kterým jsem měla za pár měsíců stanout před oltářem, ležel na pohovce v obývacím pokoji úplně nahý se stejně nahou ženou. pokud jsem viděla, byla mnohem starší než já. Začal jsem být hysterický.
Začala jsem křičet, brečet a proklínat je oba. Žena se bleskově rozprchla do koupelny. Neohrabaně ke mně přiběhl a snažil se mě uklidnit, ale já jsem se rychle vymanila z jeho sevření a vyběhla z bytu. Byla to rána přímo do srdce. Muž, kterého jsem bezmezně miloval a kterému moje rodina tolik důvěřovala, nám neprojevil sebemenší úctu… Vysmál se nám, zesměšnil nás. Museli jsme zrušit svatbu.
Rodiče byli zdrceni. Matka plakala se mnou. Táta se uzavřel do sebe. Prožíval porážku, jako by byla jeho vlastní. Ondřej zatím mlčel. Nesnažil se nic vysvětlovat. Po týdnu, když pominul prvotní šok, se ve mně probudil dosud neznámý pocit. místo pláče a lítosti jsem začala přemýšlet o pomstě. nikdo mě nikdy neoklamal tak dokonale jako ondřej. Chtěl jsem se pomstít. Nejdřív jsem chtěl zničit jeho auto nebo posprejovat jeho hospodu. Ale napadlo mě, že by to bylo příliš triviální a mohl bych se dostat do problémů.
Napadla mě další myšlenka. Sedl jsem si k počítači a napsal dopis finančnímu úřadu, v němž jsem ho informoval o Andrewově daňovém podvodu. Uvedl jsem čísla faktur, částky a zmínil se o servírkách z černého trhu. Dopis jsem musel poslat poštou. Věděl jsem, že jen podepsané udání se bere vážně.Nemohl jsem prozradit, že jsem to já. Nebyl to strach z Andrewa. Nechtěla jsem se dostat do potíží. Někdo by mohl dosvědčit, že jsem se objevil v hospodě, o situaci jsem věděl už dávno a měl jsem ji nahlásit dřív.
Požádal jsem tedy kamaráda, kterého jsem předem přesně instruoval, co má říct, kdyby ho někdo kontaktoval. Jaké bylo mé uspokojení, když jsem o dva týdny později dorazil do Andrewovy hospody a zjistil, že… je zavřeno. Když jsem vešel do vedlejšího baru, zjistil jsem, že Andrew po kontrole z finančního úřadu padl na úrodnou půdu.
Musel podnik zavřít. Je na něj podána žaloba a já jsem nikdy nevěděl, že se mohu mstít. Učili mě, že je to zlo. Ale údajně toho o sobě víme tolik, kolik jsme toho na sobě vyzkoušeli. Já například už vím, že když se muži zhroutí svět na hlavu, protože mu milovaná osoba vrazí nůž přímo do srdce, je žena schopná všeho.
