Moji sousedku Marinu vychovávala pouze babička. Od narození neměla rodiče, její matka zemřela po porodu a otec neunesl smutek a odešel za ní. Zůstala jí jen silná babička. A tak se stalo, že si Marina na střední škole začala románek se synem bohatých lidí.
Ten náhodou projížděl naším městem. Když zjistil, že je Marina těhotná, těsně před maturitou jí dal peníze, aby se dítěte zbavila. Ale Marina to nehodlala udělat; za jeho peníze si koupila kočárek a postýlku a porodila vlastní dítě. Porodila hned dvě holčičky.
Jediný člověk, který Marinu v nouzi podpořil, byla její babička. Všichni kamarádi se od ní odvrátili, učitelé ve škole ji odsuzovali a sousedé si šeptali za jejími zády. Marina mezitím začala pracovat na částečný úvazek, kde se dalo.
Myla podlahy a nádobí. Byla velmi unavená, ale musela nějak uživit své dvě dcery a babičku. Když holky chodily do školky, Marina šla na univerzitu a po večerech dál myla nádobí v kavárnách.
Oleg se vrátil z armády na univerzitu. On a Marina byli starší než jejich kolegové, dívali se na svět jinak, byli vážnější.
Oleg začal Marině hodně pomáhat. Myslela si, že se k ní chová jako kamarád, ale ukázalo se, že Oleg k ní cítí něco víc. Po šesti měsících jí vyznal své city, které se ukázaly být vzájemné. Po maturitě se Marina s Olegem vzali a vůbec ho nezastrašilo, že už mají dvě děti. Marina měla s Olegem třetí dítě, chlapce. Vytvořili tak velkou a silnou rodinu.
