Když se Elena vrátila domů, byla unavená. Její manžel ji následoval. Nechtěli spolu mluvit. Lena byla velmi unavená, protože to byl náročný den. “Leno, musíme si promluvit,” řekl Victor. “Teď?” “Ano, zítra se toho v našich životech hodně změní. Nechci, abys byl překvapený. Chci ti všechno říct předem.”
– Dobře, doufám, že mi chceš vysvětlit, proč jsi z dnešní dohody vycouval. Klient se mi nelíbil. Nechci s ním pracovat. Rozhodl jsem se, že tuto transakci nepotřebujeme. Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Tak co? Mám jinou ženu a mám ji už dlouho. Byl jsem s naším společným životem spokojený. Abych byl upřímný, neměl jsem v plánu za ní jezdit, ale před pár měsíci pro mě udělala seno a to se nedalo nic dělat. Co se děje? Olena začala vzpomínat na jejich společný život. Seznámili se v ústavu a vzali se. Poté založili společný podnik. Brzy byli úspěšní, měli peníze, koupili si byt, pak další. Ale neměli děti… – Chceš k ní jít? – Ne, nechci. Chci, abys odešel. Už jsem ti řekl, že mám syna.
Dědice. Potřebujeme byt. Oksana a můj syn se zítra stěhují. Počkej, co myslíš tím zítra? To je i můj byt. Jestli chceš bydlet se svou milenkou, tak si posluž. Jestli se chceš rozvést, tak si posluž. Ale máme spoustu majetku. Byt si rozdělíme. Jestli si ho chceš nechat, dobře, tak mi vyplať můj podíl. A taky mi dejte čas, abych se sbalil, našel si nové bydlení…
A co firma? Nebudu se s vámi o ni dělit. Firma je napsaná na mě a byt na nás oba, ale jsem si jistá, že ti to všechno můžu vzít. Nebudu se s tebou dělit. Varuji tě, že už tě nechci v tomto domě ani ve svém životě. Máš padáka. A zítra sem přijde Oksana. Jestli si nevezmeš svoje řeči, tak je prostě vyhodím a vyměním zámky na bytě. To je vše. Elena nejprve vytáhla jeden kufr. Pak druhý. Našla tašky a krabice.
Když už musela balit, sbalila toho co nejvíc. Viktor zřejmě usnul. Zabalila si své nejcennější nádobí a několik starožitností. Ve tři hodiny ráno otevřela dveře ložnice a rozsvítila. “Co to děláš?” Viktor vyskočil. “Balím, samozřejmě.” Ráno zvedla telefon a začala hledat právníka. Její manžel neměl přístup k jejím účtům. Právníci byli připraveni se s ní setkat.
Elena právníkovi stručně popsala všechny události, které se v jejím životě odehrály za posledních 24 hodin. Alexandr Stěpanovič dlouho mlčel a se zájmem ženu pozoroval. “Stalo se něco?” “Promiň, upřímně řečeno, čekal jsem, že uvidím další trofejní manželku.
Mladou. A tady… jsem trochu překvapený.” – Žijte takhle. Oleksandr zavrtěl hlavou: – Mám otázku, která není pro vás. Mám otázky týkající se vašeho manžela. Kromě toho, že je to prostě hajzl, když takhle opustil svou ženu… Nechápu, s čím vůbec počítá. Byt byl koupen v manželství a je ve společném vlastnictví. Podnik je také zcela jasný: musí být rozdělen. “Promiňte, Eleno, ale mohu vás požádat o osobní jídlo?” “Ano,” odpověděla.
“A peníze? Jak plánujete rozdělit svůj kapitál?” “Nikdy jsme neměli společný rozpočet, moje peníze jsou u mě. Auto je také napsané na mě, na jeho auto si nenárokuji práva. Mám zájem o byt, podnik a daču – váš případ je snadno vyhratelný. Budu rád, když se rozhodnete spolupracovat se mnou, ale takový případ zvládne každý právník. Řekněte mi, kde budete bydlet?
– Pokusím se jít domů. Ale jestli dodrží slib a vymění zámky, budu se muset poohlédnout po něčem jiném – Teď podáme žádost o rozvod. A žádost o rozdělení majetku a sekery…” Oleksandr jí podal klíče. “Co je to?” zeptala se Olena podezřívavě.
“Klíče od mého druhého bytu. Obvykle tam bydlí přátelé, kolegové nebo moji nejoblíbenější klienti. Byt je nyní prázdný. Napíšu vám adresu.” – Ne… – Neodmítej, Eleno, budeš žít v dobrých časech, ať se alespoň jeden tvůj problém snadno vyřeší. Olena se vrátila do svého bytu, chvíli spala a pak šla za manželem. Viktor vyměnil zámky. Dlouho jí nikdo nebral telefon. Konečně se otevřely dveře a Elena spatřila mladou a velmi bystrou ženu. “Vzbudila jsi mé dítě, nevydávej žádné zvuky. Viktor tu není. Tohle je teď můj domov – Mám pár otázek. – Řekni mi to. – Chci vědět, kolik je tvému synovi let.
– Osm měsíců. – Proč se to děje právě teď? Proč ne před osmi měsíci? – Viktora mám ráda, nechtěla jsem na něj tlačit, ale on s rozvodem nesouhlasil. A pak jsem mu řekla, že buď se sem do konce týdne přestěhuju, nebo odjedu k matce do Žitomíru a on už Senu nikdy neuvidí. Celý proces byl velmi složitý a dlouhý. Olena žila v Oleksandrově bytě několik měsíců. Dlouhou dobu byla nejen jeho klientkou, ale i přítelkyní. Viktor se choval hrozně. Nedostavoval se k soudním jednáním, byl naštvaný. Podařilo se mu zfalšovat dokumenty o vlastnictví společnosti. Nebo to možná byly skutečné dokumenty, které Elena omylem podepsala ve stohu papírů.
Podstatné bylo, že místo Eleny byl nyní spolumajitelem firmy jeho přítel Stas. “Stasi,” řekla Jelena jednoho večera, “možná bychom se té firmy měli vzdát. Zaplatí mi byt. I za věno. Založím novou společnost a je to.” – Nejde jen o vaši společnost. Váš manžel překročil hranici. Neřekla jsem ti všechno, ale pomlouval tě a… neměla bych ti to říkat… – Sašo, víš, že se to stejně dozvím – Viktor mluví o tom, jak jste na začátku vašeho společného života překousli jeho nevěru, otěhotněli jste s jiným mužem, ale dítě jste si nenechali, takže jste neměli děti.
Olena šokovaně zalapala po dechu. V očích se jí zaleskly slzy. Pak se náhle otočila ke svému manželovi a políbila ho na rty. “Jsem pro, ale… nechceš mi to vysvětlit?” “Právě jsi mi otevřel oči a pomohl mi udělat správné rozhodnutí. Zítra se sejdu s Viktorem a dokončíme ten příběh. A pak začneme nový. Náš, s tebou. Druhý den čekala Olena na Viktora v malém parku. Ten se k ní choval velmi neochotně – Cože? Vybrala sis tohle místo z nějakého důvodu? Rozhodli jste se oživit staré vzpomínky? – Ne, jen tu není moc lidí. Přišla jsem ti dát tohle – podala mu složku – Co je to?” zeptal se
– Pamatuješ si asi před pěti lety, když jsme byli na klinice na vyšetření? “Vzpomínám si, že ti řekli, že máš potíže… zkoušeli jsme léky, ale nepomohlo to.” “Tehdy jsem ti lhala,” odpověděla Elena, “jen jsem tě měla moc ráda… nebyla jsem to obecně já, kdo měl problémy. Problémy byly s tebou, nemohla jsi mít děti.” S těmito slovy se zvedla z lavičky a odešla z parku. Najednou uviděla Oleksandra s obrovskou kyticí růží. “Co tady děláš?” – Zeptala se. “Z nějakého důvodu jsem si byla jistá, že po rozhovoru s Viktorem budeš smutná. Rozhodla jsem se, že tě přijdu podpořit,” řekla. Olena svého muže pevně objala. Teď už bude všechno v pořádku.
