Můj život je jen neustálá starost o mého třicetiletého syna, který místo toho, aby mě podporoval, mě neustále jen využívá. Vždycky jsem si myslela, že mateřské srdce je nevyčerpatelným zdrojem lásky a porozumění.
Ale teď, po tolika letech, je mé srdce jen unavené a rozčarované. Můj syn, mé jediné dítě, na které jsem tak dlouho čekala, už dávno není tím malým chlapcem, který potřebuje péči. Ale zdá se, že on sám si toho nevšiml. Už léta nic nedělá, nepracuje, neučí se. Jeho dny plynou v nesmyslném lenošení a já… já ho dál živím. Každý týden přijde a žádá o peníze.
“Mami, jenom jednou,” říká pokaždé, ale tohle “naposledy” nikdy neskončí. Nedávno mě potkalo další nemilé překvapení. Uprostřed zimy, kdy jsou mrazy nejhorší, se mi roztrhla stará zimní bunda. Přemýšlel jsem, kde vezmu peníze na novou, ale rychle mi došlo, že z toho nic nebude. Tak co jsem udělal?Vzal jsem jehlu a nit a zašil ji, jak nejlépe jsem uměl.
Pořád v něm chodím, i když to vypadá, že o sebe nedbám. Ale co se dá dělat, jsem svobodná, žiju skromně, omezuju výdaje, hlavně aby měl syn co jíst. Syn před mnoha lety dokončil technickou školu, sice se špatným prospěchem, ale myslela jsem si, že si později najde stálou práci jako automechanik, protože to je jeho obor, a uživí se. Už nemluvím o tom, že pomáhá matce, ale pro sebe, abych na něj nemyslela.
Nedávno jsem mu řekla, že už nemám z čeho brát peníze, že je možná čas začít pracovat trvale a ne jen příležitostně. Místo aby měl pochopení, chtěl po mně víc. řekl mi, abych si vzala půjčku na jeho “geniální podnikatelský plán.” Až jsem se zarazila, řekl mi, abych si vzala půjčku. Půjčku!
Chtěl si koupit auto a začít pracovat jako taxikář v našem městě. Říkal, že když si půjčku nevezmu, půjde s ní za svou přítelkyní… Ale příběh má i druhou stránku. Můj syn žije se svou přítelkyní, která je do něj bláznivě zamilovaná. On studuje a pracuje, a ona si přesto najde způsob, jak ho podporovat. Vidím, jak moc se pro něj snaží, kolik toho obětuje, ale on…
Zdá se, že si toho neváží, a co jsem udělala já? Poslechla jsem ho. Moje mateřské srdce opět podlehlo. Bylo mi té dívky líto, nechtěla jsem, aby se kvůli synovi zadlužila, vždyť byla ještě tak mladá. A teď, s půjčkou na krku, se dívám, jak můj syn žije na úkor ostatních a nic za to nedává.
Bolí mě srdce, když vidím, že i dívka, která ho miluje, se stala obětí jeho lenosti. A on dál bezcílně chodí a utrácí ty peníze. Moje naděje, že se konečně vzpamatuje, den ode dne slábne. Bojím se, že se ten můj syn nic nenaučí a že jednoho dne zůstanu sama se svými starostmi a narůstajícími dluhy.
