Děti byly také vždy zvědavé, co bude maminka vařit tentokrát. Při všech těch starostech, děti, dům, práce jsem nikdy nevěnovala pozornost tomu, co dělá můj manžel.
Nikdy mě nenapadlo, že by mě tento muž mohl podvádět. Faktem je, že poslední rok byl pro nás velmi těžký. Ve firmě se nám nedařilo a s manželem jsme se snažili šetřit, jak jen to šlo. Manžel dokonce musel cestovat do jiných regionů a podepisovat nové obchodní smlouvy.
Děti byly v první třídě, takže jsem byla s nimi. “Vystupovali jsme z auta, když ke mně přiběhla cizí žena a prostě mi hodila do rukou nosítko se slovy: ‘Takhle se na mě nedívejte! Já to dítě nepotřebuju, když nechce být se mnou. Vezměte si ho pryč! “- křičela jako šílená a ukazovala prstem na mého manžela. Stála jsem tam a nechápala, co se děje. “Slíbil jsi, že ji opustíš a budeš se mnou! Jestli to neuděláš, tak to dítě nechci!” Žena mi plivla pod nohy, otočila se na podpatku a odešla.
Můj šok trval několik minut, než jsem si uvědomil, že držím nosič. Manžela jsem se na nic neptala, z výrazu jeho tváře jsem poznala, kdo je ta žena a že se za chvíli zhroutí k zemi. Do bytu jsme vstoupili mlčky.
V nosítku ležel chlapeček, ne starší než dva týdny. “Vyzvedneš děti ze školy a koupíš všechno, co napíšu pro miminko!” Muž mlčky přikývl. Od té doby uplynulo osmnáct let. Mnoho mých přátel mě odsuzovalo, nechápali, proč jsem opustila cizí dítě, když už jsem měla dvě dcery. Ale já jsem nepatřila k těm, kdo mají jen pokrevní děti: žádné cizí děti. Manžela jsem se na tu ženu neptala. Dítě jsem vychovávala jako vlastního syna.
Dívky byly šťastné, že mají mladšího bratra. Před synem jsme pravdu neskrývali, a když dospěl, celou situaci jsme mu vysvětlili. Překvapivě to přijal s klidem, ani se nezeptal na svou skutečnou matku. A já byla šťastná. Měla jsem tři úžasné děti, které nás milovaly. Od té doby se můj vztah s manželem zhoršil, ale snaží se ho napravit, jak nejlépe umí. V den synových narozenin, jeho plnoletosti, jsme se rozhodli, že si s rodinou sedneme.
Prostě srdečná rodinná oslava. Moje dcery měly přijít také, ale teď už jsou vdané, mají manžele a žijí odděleně. Právě jsme se chystali usednout ke stolu, když zazvonil zvonek. Nečekali jsme žádnou další návštěvu, takže jsem si dělala starosti. Celý den mě něco trápilo a měl jsem pravdu. Když jsem vyšel na chodbu, uviděl jsem štíhlou ženu, která se podobala ženě, jež mi předala syna přímo do náruče.
“Chci mluvit se svým synem!” – “Vy tady žádného syna nemáte!” zalapala po dechu žena. odpověděli jsme se synem sborově. Syn zavřel manželce dveře před nosem a pozval všechny ke stolu. A já měl slzy v očích. Byla jsem šťastná, že mám tak úžasného syna, i když nebyl můj.
