Vychoval mě můj otec. Na matku si nepamatuji. Ani příbuzní mi o ní nic neřekli. Jednou jsem měla maturitní večírek; otec mi dal jen peníze na oblečení, ale nepogratuloval mi a nepřišel se na mě podívat. Všichni byli se svými rodiči a já byla sama. V den mé svatby, na kterou mi otec dal peníze, také nepřišel. Se snoubenkou jsme mu volaly, ale otec nic neslyšel. Jednoho dne jsem se rozhodl, že už nebudu mlčet, zavolal jsem otci a všechno mu řekl. Tehdy jsem se však dozvěděl celou pravdu o jeho životě…
V mém životě se stalo, že mě vychovával a vzdělával svobodný otec. Vlastní matku si vůbec nepamatuji a téměř nikdy jsem o ní neslyšel. Zpočátku jsem se otce na matku ptala velmi často, zejména když jsem byla malá, ale on jaksi náhle změnil téma a dal mi najevo, že se k ní nemám vracet.
Samozřejmě mě zajímalo, kdo je ta žena a proč mi o ní naši příbuzní také nechtějí nic říct, ale nechtěla jsem se s otcem hádat. Můj vztah s otcem také nebyl jako s jiným dítětem. Své rodičovské povinnosti plnil skvěle: krmil mě, oblékal, šatil, pomáhal mi s učením; pomáhal mi řešit všechny problémy, které jsem potřeboval.
Ale to byly věci, které dítě většinou nezajímají. Ale když šlo o něco víc, o nějakou rodičovskou vřelost nebo porozumění, otec jako by tu nebyl – vytrvale mě ignoroval, nevěnoval mi příliš pozornosti, nehrál si se mnou tak, jak to dělají jiní rodiče se svými dětmi. otec jako by se o mě vůbec nezajímal. Když jsem byl velmi malý chlapec, vkrádala se mi do hlavy myšlenka, že mě otec vůbec nemá rád.
Nedal mi najevo, že by mě neměl rád, ale jasně jsem viděla a chápala, že tady nejde o lásku, že je to něco úplně jiného. O jeho lhostejnosti vůči mně bych mohla mluvit ještě hodně dlouho. Jednou to byl můj maturitní večírek.
Dal mi jen peníze na oblečení a to bylo všechno. Ani mi nepogratuloval, ani mě nepřišel navštívit. Všichni byli s rodiči a já byla sama. Potkal jsem dívku, zamiloval jsem se a vzali jsme se. Na svatbě byla spousta hostů, ale můj otec tam nebyl; prostě nepřišel, nechtěl být přítomen mému nejšťastnějšímu dni v životě. I když jsme mu se snoubenkou mnohokrát volali a psali. Když se nám narodilo dítě, ani nám nepogratuloval, natož aby nás navštívil. Poslali jsme mu fotky vnoučete na internet, ani se na ně nepodíval.
Jednoho dne jsem měla v práci firemní akci, po které se mi tak trochu ulevilo; už jsem nedokázala mlčet, chtěla jsem tátovi říct všechno, co si o jeho chování za ta léta myslím. Nechápala jsem, proč mě ignoruje, když ho miluju a chci, aby tu pro mě byl do konce života. Zavolala jsem mu a řekla mu všechno, co se za léta mého života nahromadilo, vyjádřila jsem mu všechno, co mi leželo na srdci. Že jsem měla celé ty roky těžký život a tak dále.
Už si nepamatuji, jak dlouho jsem mluvila. Otec mě klidně a trpělivě vyslechl a pak tiše řekl: “Pak mě kvůli němu opustila a odešla hledat lepší život a pak už se o mě nikdy nestarala a nedala mi o sobě vědět. Ani moje rodina o ní už nikdy neslyšela. Otec nechtěl, abych šel do sirotčince. Právě teď procházím životním obdobím, nevím, co mám dělat. Mám svého tátu moc ráda, je jako moje rodina, a teď, když znám pravdu, si ho vážím ještě víc, ale nechápu, proč se mnou nechce být….
