Můj dům procházel rekonstrukcí, a tak jsem požádal dceru, aby mi poskytla nocleh. Dcera má volný pokoj a já jsem se tam asi na měsíc nastěhovala. Dcera měla z této zprávy radost, a tak jsem si začala balit věci.
Dceru jsem vychovávala v milující rodině, vždy jsme měli harmonii a porozumění. To nejdůležitější, co nás manžel naučil, byla úcta v rodině. Stejné to bylo i v manželově rodině, dobrý příklad nám dávali i prarodiče. Byla jsem si jistá, že nyní má stejný vzor chování i rodina mé dcery. Po její svatbě se s dcerou vídám už jen zřídka. Hodně pracuje, takže se vidíme párkrát do měsíce. Občas za mnou přijde na čaj a říká mi, že je všechno v pořádku.
Svého zetě dobře neznám, několikrát mě navštívil. Zdá se, že je to normální chlap. Nastěhovala jsem se k němu s dcerou a první den proběhl dobře. Večeřeli jsme a já si všimla, že zeť nechal na stole špinavý talíř a šel se dívat na televizi.
Dcera pak sama sklidila ze stolu a začala mýt nádobí. Chtěla jsem jí pomoci, ale ona řekla, že pomoc nepotřebuje. Druhý den mě probudil hluk televize. Díval se na ni můj zeť, i když bylo deset hodin dopoledne. Myslela jsem si, že musí být v práci. Ukázalo se však, že nyní pracuje na částečný úvazek, takže jeho pracovní den začíná ve 12. Obědval, nechal talíř na stole a odešel. Když se zeť vrátil, trochu jsem ho zahanbil.
Řekla, že to po sobě mohla uklidit, nebo alespoň polít vodou, aby se dceři později lépe mylo nádobí. Druhý den ráno se zeť s dcerou pohádal, protože mu špatně vyžehlila košili. Nemohla jsem se dívat na to, jak se k mé dceři chová. Nemá ke své ženě žádnou úctu, vůbec jí nepomáhá. Ona, chudák a unavená, přijde domů z práce a rychle mu běží uvařit večeři, každý den nové nádobí. Protože její zeť nerad jí včerejší jídlo.
Dcera mě ale hned odvedla z pokoje a řekla mi, abych na zetě nekřičela. Ukázalo se, že je pro ni zcela normální žít v takových podmínkách. Nechápu ji: vyrostla v rodině, kde se o ni starali a respektovali ji? Moje dcera to teď v rodině nemá a je to pro ni v pořádku.
