Šel jsem na nádraží. Měl jsem v plánu jet na pár dní do města. Na nádraží jsem uviděl těhotnou dívku. Byla velmi mladá, krásná, seděla, dívala se z okna a tiše plakala. Vypadala zmateně. Vedle sebe měla malou tašku, ale něco mi říkalo, že nečeká na vlak. Odjel jsem v pondělí a vrátil se až o pět dní později.
Dívka také seděla na stejném místě. Rozhodl jsem se k ní přistoupit a promluvit si s ní. Promiňte, mladá dámo, jste v pořádku? Já jen, že to není poprvé, co vás tu vidím, a předpokládám, že jste tu byla celou dobu. Vyhodili mě z domu. Bydlím tady, – řekla dívka a po tvářích se jí kutálely slzy. Začala jsem se jí vyptávat na podrobnosti jejího života.
Ukázalo se, že je sirotek a jmenuje se Eva. Rozhodl jsem se Evu pozvat k sobě domů. Najedla se, zahřála a pak mi vyprávěla svůj životní příběh. Když jí bylo dvacet, přijela do velkého města a potkala svého budoucího manžela, obyčejného muže. Jejich vztah se rychle vyvíjel a brzy se k němu přestěhovala.
Ten ji často týral, protože věděl, že ji nemá kdo chránit. Zdá se, že muž s ní nechtěl založit rodinu, a tak když zjistil, že je těhotná, vyhodil ji z domu. Odešla na nádraží a nádraží se stalo jejím domovem
Skutečnost je ale taková, že se chystá rodit a ve vesnici není ani pořádný lékař, který by jí porodil děti. Tak jsem se rozhodla, že bude bydlet u mě a já jí budu pomáhat, jak jen to půjde.
Požádala jsem o pomoc své přátele a známé. Přinesli dětské oblečení, lahvičky, ponožky a dokonce se jim podařilo sehnat kočárek. Brzy se Vasilina narodila. Když holčička chodila do školky, sehnal jsem Evě práci v továrně. Ukázala se jako profesionálka ve svém oboru a brzy ji povýšili na vedoucí. Eva a Vasylyna se staly nedílnou součástí mého života a pro mě důležitými lidmi.
Vasylyna mi říkala babičko a Eva mi říkala mami. Nedávno Eva dokonce dostala nabídku k sňatku od syna ředitele závodu. Ten chlap je velmi milý, moje děvčata jsou v dobrých rukou. Jsem jim velmi vděčná, že mě ve stáří nenechali samotnou.
