Když jsem otěhotněla, na prvním ultrazvuku nám řekli, že budeme mít dvojčata. S manželem jsme z té zprávy byli trochu v šoku, je to tak těžké. Našemu nejstaršímu je 10 let a rozhodli jsme se, že budeme mít kluka, ale nakonec jsme měli dva. Ale nedá se nic dělat, budeme vychovávat další dvě. Je to tak úžasné!
V nemocnici jsem se vždycky ptala doktora: “Je všechno v pořádku? Zdá se mi, že se hýbe jen jeden.” Ale lékaři vždy odpověděli: “Rodiče a sestry přišli oslavit mé narozeniny. Seděli jsme a slavili. Šel jsem si odpočinout.
Druhý den brzy ráno jsem běžela za manželem a řekla mu: “Vezmi mě do porodnice.” Odvezl mě tam a o hodinu později jsem porodila trojčata. Moje děti rodili dva lékaři. Vzali si dvě děti a odešli. Najednou jsem uslyšel výkřik: “Stůj!” Křičeli jsme na celou porodnici.
Doktor se vrátil se dvěma dětmi, samy byly zmatené. Když jsem se na ně podívala, byli zmatení: odkud by to miminko mohlo ještě být? Po chvíli mi dali telefon a řekli: “Zavolejte svému manželovi.
Právě teď jsi v šoku, děsíš svého manžela, budeme ti diktovat a ty budeš mluvit.” Všichni se usmáli. Zvednu telefon a řeknu: “Míšo, jestli řídíš, zastav.” Odpoví: Říkám mu: “Jsem doma.”
“Tak se posaď.” Posadil se a já řekla: “Porodila jsem, všechno je v pořádku.” Řekl: “A kdo se narodil?” Odpověděl jsem: “Dva synové a sladká dcera.” Chvíle ticha, pak hlasitý smích a on řekl: “Kde jsou dva, jsou tři.” Přivedli mi mé tři děti; bylo to nezapomenutelné.
