Narodil jsem se v bohaté rodině, žili jsme v hlavním městě. Rodiče byli laskaví a citliví, starali se o mě. Vždycky pomáhali našim příbuzným. Toho dne jsme s kamarádkou šly do luxusního nákupního centra koupit si podzimní boty.
Vždycky se tam dalo najít značkové, kvalitní oblečení a boty. Někdy jsme si koupili věci, které stály celé jmění. Peníze pro nás nebyly problém. Můj tatínek je úspěšný podnikatel, manžel mé kamarádky je bohatý člověk. Moje kamarádka pocházela z vesnice, před sedmi lety se přestěhovala do hlavního města a úspěšně se vdala. Její matka tam stále žije. Kamarádka matku nenavštěvovala, v rozhovorech se o ní téměř nezmiňovala.
Když jsme byly v nákupním centru, volala jí matka, dala ji na hlasitý odposlech, protože byla hlučná. Žena říkala, že potřebuje její pomoc, že je nemocná a potřebuje léky, ale nemůže si je koupit, protože jsou drahé.
Omluvila se, že dceru ruší. Přítelkyně mlčela a pak podrážděným hlasem řekla: „Mami, já peníze nečerpám, ty dostáváš důchod, řekni si o něj sousedce a vrátíš jí ho, a ty si musíš najít práci. Teď nemám čas, omlouvám se, promluvíme si později“. Mlčky jsem poslouchal. Bylo mi té ženy líto, že má takovou dceru. Řekl jsem, že mám ještě něco na práci, a šel jsem domů.
Cestou domů zavolala manželovi své přítelkyně a řekla mu, co se stalo. Její manžel byl svědomitý muž, který si své tchyně vážil. Ujistil, že udělá vše pro to, aby tchyni pomohl, a omluvil se za chování své ženy.
S kamarádkou už nemluvím, volá mi, ale já jí neodpovídám. Vymazala jsem si ji z kontaktů. Její manžel opravdu dodržel slovo a pomohl tchyni nejen se lvy, ale pozval ji i k nim. Doufám, že se moje bývalá kamarádka vzpamatuje a dá přednost zdraví své matky před novými botami. Rodiče jsou to nejcennější, co máme.
