– “Nejsi jejich vlastní,” řekla teta Káťa rozzlobeně, “jsi bastard. Sebrali tě na ulici. Dasha je teď těhotná. Brzy porodí a ty zase zůstaneš na ulici, stejně jako tví vlastní rodiče, protože přirozené dítě je mnohem sladší.” “O čem to mluvíš?” Vovovi zvlhly oči, ale ovládl se: “Dáša a Sergej jsou moji praví rodiče.” “Ano, jsou,” pokračovala teta Táňa, “oba mají tmavé blond vlasy a ty máš světlé blond vlasy. O barvě tvých očí ani nemluvím. Podívejte se na mého Antoše, jsme s manželem přesná kopie. Podívejte se na ně a pak na sebe. Ty…” Než to teta Táňa stačila doříct, Vova se rozběhla neznámým směrem. Vyšla sousedka z druhého patra: – “Co jsi to udělal? Ty starý bastarde.
Vybíráš si kluky, dospělou ženu… – Proč si včera dobíral Antošku? Všechno jsem udělala správně. Měl by vědět, že je tu cizí a že se mu nedá dovolat.” “Vybral si tvého Antonka,” ozvala se Vova spolužačka, “protože tvůj syn předevčírem nakopl štěně a včera se pokusil utopit kotě v louži. Vova kotě zachránil a vzal si ho s sebou domů. Zachránil také štěně před Antonem. – To je ale drzá holka! Copak jsi neslyšela, že nesmíš odposlouchávat cizí rozhovory?
Pomáhá mámě nosit tašky, pomáhá tátovi v garáži, všechny chrání, nenechá se nikým urazit, je to chytrý kluk, je to hezký kluk… máš dost svého zákeřného přítele! O tetě Táně už nikdo neslyšel. Byla šťastná, rozhodla se jít domů a všechno manželovi říct, aby mu udělala radost. Udělat to chlapci… Jsi zplozenec pekla, jdi mi z očí,” odpověděl muž, když si vyslechl její veselou historku. Po hádce s mužem se teta Táňa vrátila do svého obchodu a objevila se Dáša. Měla potíže s chůzí. Každým dnem měla porodit.
Blonďaté kadeře padaly Dáše do čela, odhrnovala si je z obličeje a úzkostlivě přecházela sem a tam. “Teto Táňo, neviděla jsi mého Vovu? Nezvedá mi telefon, prošla jsem celý dvůr, není tu…” – Nikoho jsem neviděla, dej mi pokoj. Dáša si vzpomněla, že Vovu viděla poprvé, jako by to bylo včera. Mladé dívce byla diagnostikována strašná nemoc – nemohla mít děti. Její manžel Serhij svou ženu neopustil, i když plakala a prosila ho, aby ji opustil, protože nemohla udělat svého milovaného muže šťastným.
Sergej miloval Dášu víc než sám život a pravděpodobně právě tato láska dívku vyléčila. Když šla jednou Dáša pracovat ke kamarádovi do obchodu s alkoholem, ukázal jí Vovu, kterého rodiče opustili hned, jak se narodil. Vova byl jiný než ostatní děti. Neplakal ani nekřičel. Ležel s vážným výrazem ve tváři, jako by chápal, co se mu stalo, a připravoval se na krutou realitu. Když chlapec uviděl Dášu, usmál se a natáhl ruku.
Dáša se k němu naklonila a on jí přejel prstem po tváři. Tehdy si Dáša uvědomila, že Vova je její syn. Sergej byl pro. Přivítali chlapce, a když mu bylo 13 let, Dáša a Sergej zjistili, že se jim narodí holčička. “Budeme plnohodnotná rodina,” vykřikla Dáša radostí, “kluk a holka! Budeme ti nejšťastnější rodiče! Ale Vova teď nebyla k nalezení. Dáša zavolala manželovi a požádala ho, aby co nejdříve přijel. Vova zatím seděl u rybníka, kde ho nikdo neviděl plakat. Všem říkal, že muži nepláčou, ale tady brečel jako holka… Máma s tátou ho teď nejspíš hledají. Máma? A táta? Vova už nevěděla, kdo je a odkud pochází. Najednou se mu před očima objevily okamžiky, jako by vše sledoval zvenčí.
Chlapec si vzpomněl, jak mladá, bledá a křehká Dáša sedávala celé noci vedle jeho postýlky a tiskla mu ruku, když byl nemocný. Vzpomněl jsem si, jak každý den, když Dáša vyprovázela Vovu do školy, líbala ho na čelo a říkala: “Hezký den, sluníčko. Mám tě ráda, brzy se vrať.” Vzpomněl jsem si, jak ho Sergej učil jezdit na kole a málem křičel, když spadl. Vzpomínal, jak jeli k moři, maminka vybrala písničky a oni tři si je celou cestu zpívali. Vzpomněl si, jak něžně se Dáša chovala ke kotěti, které Vova zachránila před Antonem. Kotě teď klidně spí u Vovy v pokoji. “Dáša a Sergej?” pomyslela si Vova, “máma a táta!” Uvědomil si, že je miluje a oni milují jeho. Vova se rychle vrátil domů, ale kromě kocoura Boriho tam nikdo nebyl. Soused, strýc Víťa, řekl, že Vovovi rodiče odjeli do nemocnice – Vovova sestra se rozhodla přijít na svět.
Chlapec nechápal, jak se do obchodu s alkoholem dostal, ale dovnitř ho nepustili. Sedl si na zem vedle vchodu a znovu se rozplakal. “Mami, promiň!” Vova se rozplakal: “Je mi to líto, mami, prosím! Jsem tady, jsem s tebou! Všechno bude v pořádku, slibuji! O několik minut později už Vova plakala Sergejovi do ramene. “Ano, teta Táňa mluvila pravdu, ale co to změní? Myslíš, že si to s mámou pamatujeme? Měla jsi nás kvůli tomu méně ráda? Teta Táňa chtěla rozeštvat nejbližší lidi, ale jen posílila jejich vztah. Teď Vova, Milana, kocour Borja, Dáša a Sergej žijí ve vlastním domě. V jejich životě je všechno skvělé a na minulost vzpomínají se smíchem.
