Se svým manželem jsem se seznámila na vesnické zábavě. Žila jsem ve vesnici a pracovala jako knihovnice. Paulovi rodiče se rozhodli, že si v dospělosti koupí dům na venkově, protože už byli unaveni ruchem města. Celé jaro a léto žili na venkově a v chladném období se vraceli do města. Na jednom večírku za mnou přišel a požádal mě o tanec.
Alkohol mu dodal odvahu. Ten den mě vlastně sledoval. Nejdřív jsem ho odpálkoval, ale pak jsme se dali do řeči. Reklama Výsledkem bylo, že jsme šli domů s ním v podpaží a vesele se smáli. Celkově si konec dne moc dobře nepamatuji.
Ráno jsem měl kocovinu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a vykřikl: “Paule, co děláš v mé posteli?” “Nekřič, praskne ti hlava! Já nevím, asi jsme skládali puzzle!” Chlapík posměšně odpověděl a oběma rukama se držel za hlavu. – “Pamatuješ si něco?
Zavrtěl jsem hlavou. Nakonec se oblékl a odešel. Nemohla jsem uvěřit, že se mi to stalo. Ve svých 28 letech jsem se nikdy nechoval tak bezstarostně!
Jen o týden později Pavlo s rodinou odjel. Dokonce jsem si oddechla, protože jsem se bála, že se zvěsti o naší společné noci rozšíří po vesnici. O měsíc později se mi udělalo špatně a šla jsem k lékaři.
Tam mě šokovala zpráva, že jsem těhotná. Nejprve jsem byla zmatená, ale rozhodla jsem se porodit. Jsem osamělá žena, tak mi alespoň někdo bude podávat vodu. Ale nevím, jestli mám Paulovi říct o svém těhotenství.
