Jednou jsme byli s kamarádem na dovolené v Soči. Na pláži vedle kavárny byl stánek se zmrzlinou. Seděli jsme v letní kavárně a popíjeli čerstvou fregatu, když jsme uviděli, jak se kolem stánku se zmrzlinou shlukují lidé. Kamarádka byla zvědavá, a tak jsme se k té hromadě vydali. Na zemi tam ležela dívka v bezvědomí. Vedle ní seděla žena, která plakala a snažila se ji přivést k životu. Můj přítel nebyl na rozpacích. Vzal láhev s vodou, polil ho, nahmatal mu puls a pak si uvědomil, že musí provést resuscitaci.
Řekl mi, abych zavolal záchranku. O několik minut později sanitka přijela a dívku odvezla. Než však odjeli, poděkovali mému příteli. Saša té dívce zachránila život. Byla jsem překvapená. Ne nad hrdinským činem mého přítele, ale nad tím, že většina lidí jen stála a dívala se.
Někteří natáčeli a někteří jen zírali na dívčino tělo. Možná bych v takové situaci nedokázal zareagovat jako můj přítel, ale hlavní je, že dívka byla v bezpečí. Druhý den jsme také seděli v této kavárně a snídali. Najednou ke vchodu přijela tři parádní zahraniční auta. “To jsou ale ostrá auta! Kéž bych takové měl,” řekl Saša.
Jednou jsme byli s kamarádem na dovolené v Soči. Na pláži vedle kavárny byl stánek se zmrzlinou. Seděli jsme v letní kavárně a popíjeli čerstvou fregatu, když jsme uviděli, jak se kolem stánku se zmrzlinou shlukují lidé. Kamarádka byla zvědavá, a tak jsme se k té hromadě vydali. Na zemi tam ležela dívka v bezvědomí. Vedle ní seděla žena, která plakala a snažila se ji přivést k životu.
Můj přítel nebyl na rozpacích. Vzal láhev s vodou, polil ho, nahmatal mu puls a pak si uvědomil, že musí provést resuscitaci. Řekl mi, abych zavolal záchranku. O několik minut později sanitka přijela a dívku odvezla. Než však odjeli, poděkovali mému příteli. Saša té dívce zachránila život.
Byla jsem překvapená. Ne nad hrdinským činem mého přítele, ale nad tím, že většina lidí jen stála a dívala se. Někteří natáčeli a někteří jen zírali na dívčino tělo. Možná bych v takové situaci nedokázal zareagovat jako můj přítel, ale hlavní je, že dívka byla v bezpečí. Druhý den jsme také seděli v této kavárně a snídali.
Najednou ke vchodu přijela tři parádní zahraniční auta. “To jsou ale ostrá auta! Kéž bych takové měl,” řekl Saša.
Z aut vystoupilo šest mužů bělošského vzhledu. Zamířili k našemu stolu. Jeden z nich se zeptal: “Kdo z vás včera zachránil tu dívku? Ukázal jsem na svého přítele.
Zdálo se mi, že mají náladu na klidný rozhovor, i když se tvářili velmi přísně. Chlapi mu poděkovali a strčili mu do ruky klíčky od jednoho z aut. Ukázalo se, že to byli dívčini bratři. Nemohli si pomoct, ale Sašovi poděkovali, protože zachránil jejich jedinou sestru. Přítel se dlouho nemohl vzpamatovat. Vždyť na auto šetřil tři roky, ale nemohl si ho koupit.
