S Tanyou jsme manželé něco málo přes devět let. Naší holčičce bylo nedávno osm let. Já s ní vycházím velmi dobře, ale podle naší Lery je to zlá máma.
Pořád na všechno brblá a prudí. Jednoho zimního večera mě Lera požádala, abychom spolu udělaly sněhuláka. S dcerou jsme se teple oblékly, protože venku mrzlo. Nemohla jsem jí odmítnout společnou zábavu.
Koneckonců chci, aby si vždycky užívala dětství a radovala se z maličkostí. Sotva jsme vyšli z domu, uslyšeli jsme vrzání nohou mé ženy. -“Kam jdeš v tuhle hodinu? Copak jsi neviděl, že venku mrzne? Lero, jdi do svého pokoje, máš spoustu knih, které musíš o prázdninách přečíst. – “Ale maminko, to jsou přesně ty prázdniny, to udělám zítra, a teď se chci bavit s tátou!”
Vzala jsem Leru za ruce a potichu jsme sešly dolů, jako by se tenhle rozhovor nikdy nestal. Cestou zpátky se mě Lera zeptala, proč je máma tak naštvaná a ostrá.
Řekla jsem jí, že se o ni asi bojí. Pokračovala v argumentaci, že já jsem muž v domě a já bych měl dávat rozkazy, ne ona. Její druhá otázka mě zaskočila, ale nedal jsem to najevo. -“Tati, je strýc Pavlo mámin snoubenec?
-Viděla jsem je, jak se objímají na dvorku a on ji líbá na krk. Myslela jsem, že si ji vezme a nás dva nechá na pokoji. -Ne, má drahá. Moje matka už má manžela – to jsem já. Ale tohle byl vážný důvod, proč si s manželkou promluvit. Lera usnula a já začal rozhovor.
Ukázalo se, že má dcera měla pravdu. Přestože jsem měl vždy mírnou povahu a moje žena byla velmi pochvalná, řekl jsem jí, aby si sbalila věci a laskavě odešla. Ráno přišel její přítel. Když mě uviděl na dvoře, byl rozzuřený, tak jsem ho praštil do obličeje a on utekl. Neměl jsem ani odvahu se bránit.
