Před měsícem mi bylo 50 let. Mám za sebou polovinu života, a tak stále častěji začínám přemýšlet o tom, co se dělo, když jsem byl mladší. Samozřejmě se ještě nechystám zemřít, ale mám o čem přemýšlet. Vzpomněla jsem si na svou svatbu a došla jsem k závěru, že je velmi zvláštní vdávat se v osmnácti. S Jurou, svým budoucím manželem, jsem se seznámila ve škole.
Někdy v desáté třídě jsme si začali románek, pak jsme spolu nastoupili do stejného ústavu a jakmile jsme dosáhli plnoletosti, okamžitě jsme se přihlásili na matrice. Jurovi rodiče měli naštěstí velký příjem, takže nám na svatbu dali luxusní byt. Všechny kamarádky mi záviděly: krásného manžela, který mě miloval, byt a jednou za rok jsme pravidelně jezdili na dovolenou do nejlepších letovisek na světě. Celkově to nebyl život, ale pohádka.
Navíc se nám v průběhu let narodily dvě úžasné děti. Na první pohled to vypadalo jako ideální rodina, ale netrvalo to dlouho. Po pěti letech mé manželství skončilo. Stalo se to v tichosti a klidu. Yura se chystal do práce, před odchodem jsem ho políbila na rozloučenou a on odešel. To bylo všechno. To bylo naposledy, co jsem ho viděla.
V noci mi manžel zavolal, omluvil se a řekl, že odchází. Ani on nechce vidět děti, ale dovolí nám bydlet v bytě, který nám dali rodiče, a bude nám finančně pomáhat, ale bez schůzek. To, co jsem tehdy cítila, se nedá popsat: zhroutil se mi celý svět. Nechtěl jsem žít, nechápal jsem, co se stalo a proč nám to udělal! Naštěstí jsme měli společné přátele. Sundali mi růžové brýle. Ukázalo se, že už dlouho žije jinak. Každý den střídá holky jako v rukavičkách, hraje karty, pije.
Ukáže se, že muž byl jen na procházce. A nepotřeboval mě ani mé děti. Ano, je bolestné si to uvědomit, ale je dobře, že na tuto situaci vzpomínám s úsměvem na rtech. Nemělo smysl tajit před mou rodinou, že Yura odešel. Pak mi rodina řekla, že je čas vyučit se profesi, o které jsem snil. Věděli, že mi Jura ani jeho rodina nepomohou. A tak se stalo! O rok později na děti zapomněl nejen otec, ale i prarodiče.
A tak nás po několika měsících z bytu vystěhovali. V té době to tvrdě zasáhlo do mého rozpočtu, protože jsem nedávno začal pracovat.
Neměli jsme ani na jídlo a rodiče nás vzali k sobě. Tak jsme se všichni tísnili v dvoupokojovém bytě. Já jsem bydlela v ložnici s dětmi a rodiče se přestěhovali do obývacího pokoje. Uplynuly roky. Tvrdě jsem pracovala a vychovávala své děti. Mému nejstaršímu synovi je nyní 15 let a řekl, že je čas, abych odjel na dovolenou. Jak rychle vyrostl.
Maminka ochotně souhlasila s hlídáním vnoučat a já jsem s přítelem odjela do Soči. Její rodina tam má malý domek. Jak se ukázalo, není tam jen jeden dům, ale celá základna. Její teta totiž pronajímá ubytování rekreantům. Poskytla nám zdarma osobní dům, z čehož jsme měli velkou radost. Podmínky jsou dobré, čistý vzduch, slunce, moře, jak dlouho jsem o tom snila.
Když jsme si dostatečně zaplavali, šli jsme první večer na pláž popíjet víno. Jakmile jsme otevřeli láhev, obklopili nás tři muži. Mému příteli se líbilo, že nám nabídli strávit večer ve stejné společnosti, ale já jsem reagoval negativně.
Nepřenesla jsem se přes svůj předchozí vztah, tak proč bych měla chtít znovu zažívat taková dobrodružství? Tak jsem to odmítla. Druhý den ráno jsem připravoval snídani ve společné letní kuchyni. Opět ke mně přistoupil jeden z mužů ze včerejška a nabídl mi šálek kávy. No, káva, pomyslel jsem si, mě k ničemu nezavazuje. Sedli jsme si, příjemně si popovídali a rozešli se. Ještě několikrát jsme se sešli na snídani. Pak dovolená skončila a já se s přítelem vrátil domů.
Abych byl upřímný, litoval jsem, že jsem si s Andrijem nevyměnil kontakty. Ale pak mě zase vtáhla rutina a já tyhle myšlenky pustila z hlavy. Asi o týden později, když jsem se večer vracela ze supermarketu, jsem si všimla, že někdo sedí na lavičce nedaleko mého vchodu. Pak se ten člověk zvedl a začal prudce kráčet směrem ke mně. Dokonce jsem se lekl, ale když vstoupil do světla, uvědomil jsem si, že je to Andrij.
Ukázalo se, že se prostřednictvím tety mého přítele dozvěděl, kde bydlím. Několik dní prosil o její telefonní číslo. Teta se podvolila a řekla, že mu nejdřív zavolá, zjistí, jestli s tím můj přítel souhlasí, a pak mu dá číslo. Tak mluvil s Olyou a ta mu dala všechny informace, které potřeboval. Po prázdninách se vrátil na své místo, vyřídil nějaké důležité záležitosti a přišel na návštěvu. Asi dva roky jsme se jen tak potkávali. Ukázalo se, že jsme ze stejného města.
Také jsme měli podobné osudy, on také zůstal sám se dvěma dětmi z předchozího manželství. Všechno bylo skvělé, až jednoho dne přišel a řekl mi, abych si sbalila věci i s dětmi. Později mi řekl, že koupil obrovský dům, do kterého se vejde celá naše početná rodina. A tak se stalo – s tímto mužem jsem našla ženské štěstí. Takže na závěr chci říct: v životě se stává všechno. Hlavní je nezoufat a věřit, že to nejlepší teprve přijde.
