Poskytl jsem ve svém domě přístřeší jedné staré paní z domova důchodců a od té doby se mnou moji příbuzní přestali mluvit. Myslí si, že nejsem normální. Udělal jsem něco špatně?
Lidé adoptují děti ze sirotčinců. Proč by si stejnou pomoc a pozornost nemohli zasloužit i starší lidé?Dlouhá léta jsme žili v třípokojovém bytě ve čtyřech: moje dvě dcery, matka a já.
Po matčině smrti byla její nepřítomnost v domě silně cítit. O rok později jsem potkala starou kamarádku, která, jak se ukázalo, dala matku do domova důchodců a zapomněla na ni.
Mé srdce bylo plné lítosti a rozhodla jsem se, že se této ženy ujmu. Příbuzní a přátelé mě nazývali “bláznem”, ale mé dcery mě podporovaly.
Babička Nina se okamžitě připojila k naší rodině, stala se jejím oblíbeným členem a prvním pomocníkem ve všech záležitostech. Vrátila do našeho domova radost a život – dokonce se starala i o zanedbané pokojové rostliny.
Přestože se od ní moje rodina a přátelé distancovali, jsem si jistá, že jsem udělala dobře. Babička Nina se pro nás už stala andělem strážným, každý večer nám šeptá modlitby a naplňuje náš domov láskou.
