S prvním manželem jsem měla smůlu. Žili jsme s ním pět let, pak jsme se rozvedli. Bydleli jsme v mém třípokojovém bytě, který jsem zdědila.
Tento byt patřil mé babičce. Neshody v rodině začaly, když se k nám tchyně rozhodla nastěhovat. Šest měsíců po jejím nastěhování jsme podali žádost o rozvod. Sbalil si věci a odešel. Náš syn zůstal se mnou. Nedávno mu bylo 15 let. Před třemi lety jsem se podruhé vdala. Je mu 40 let. Pracuje jako řidič.
Vydělává dobré peníze. Nastěhoval se ke mně, protože odkázal dům své bývalé ženě. Jednoho dne mi řekl, že si jeho bývalá žena našla nového muže a chce si vzít jejich dceru zpátky. Přivedl ji k nám domů. Vyklidil jsem kvůli ní svůj pokoj, odnesl jsem odtamtud své věci, aby dívka měla svůj vlastní prostor.
Dívka byla temperamentní, rozmarná a svéhlavá. Hned od prvního dne pobytu začala zlobit, vyvádět a nedala mému synovi pokoj.
Nebyla spokojená s tím, že synův pokoj je velký a ona spí v malém, vtipkovala s mým otcem, že si ji můj syn dobírá, ale ve skutečnosti je můj syn zdrženlivý a dobře vychovaný, on by si ji nedobíral. Je to skutečná manipulátorka. Otec svou dceru vždycky bránil, ospravedlňoval ji.
Byla velmi vybíravá v jídle, to mi mohla říct: “Tohle mi nechutná, to nejím, uvař mi něco jiného.” Minulý týden se právě projevil vrchol jejího temperamentu.
Požádala jsem ji, aby uklidila pokoj, protože z místa, kde spala, se linul hrozný zápach. Řekla mi, že nejsem nikdo a nemám právo jí poroučet.
Připomněl jsem dívce, že je v mém domě, a jestli se tak bude chovat i nadále, může si sbalit věci a vrátit se k matce. Můj manžel se své dcery zastal. Řekla jsem mu, že jeho dceru už v domě nechci, a dodala jsem, že pokud má námitky, může s ní odejít.
