Alla byla její spolužačka. Učily se spolu od první třídy. Naďa byla obyčejná dívka, dcera inženýra. Ale Alla byla ve třídě považována za elitu. Její otec byl v jejich městě velkou osobností.
V mladších třídách bylo všechno tiché a klidné. Ale od osmé třídy začala Alla a její kamarádky brát Naděždu vážně. Neustále si ji dobírali a posmívali se jí. Vybarvovaly jí nové sako fixy, polévaly ho lepidlem, křídou jí přelepovaly lavici nebo před ní schovávaly učebnice.
A tak to pokračovalo až do maturity. Naďa plakala a hodně trpěla. Kvůli Alle se stala ve škole terčem posměchu. Rodičům opakovaně říkala, že ji spolužáci šikanují. Rodiče ji rovnou odmítli přeložit na jinou školu. Jen opakovali, že před problémy se neutíká a že je třeba se s bojem smířit a přežít. Učitelé také všechno viděli, ale dělali, že si toho nevšimli.
Nemohli mít k Alle připomínky, protože její otec byl místní hlavoun. Nadia se zlomeným srdcem ukončila devět tříd a utekla ze svého města daleko. Kvůli spolužačce nepřišla ani na maturitní ples. V Moskvě začala Naďa svůj život od nuly. Vystudovala školu, pak institut. Vdala se za velmi bohatého a perspektivního muže. Před třemi lety se jí narodil syn. Její manžel ji nosí v náručí.
Nadia přijíždí do rodného města za matkou jen zřídka. Má na to místo špatné vzpomínky, a tak je matka častěji navštěvuje v hlavním městě. A nedávno se jí minulost znovu připomněla. V sobotu šla Nadia s manželem nakoupit do supermarketu a potkala Allu, jejich školní tyranku.
Když Alla uviděla Nadiu, vrhla se na ni s otevřenou náručí. Bylo to, jako by byly staré nejlepší kamarádky. Nadia byla v šoku.
“Nemám ponětí, co se jí v tu chvíli honilo hlavou. Nemohla přece zapomenout na všechno, co se stalo ve škole. Pochopila bych, kdyby se mi omluvila a v klidu mi všechno vysvětlila. Ale ona se prostě rozhodla předstírat, že se nic nestalo,” vypráví Nadia své kamarádce Světlaně. Alla nebyla v obchodě sama, ale se svým manželem. Ukázalo se, že její manžel také nebyl posledním člověkem ve městě, a Nadin manžel ho dokonce znal. Slovo od slova se dali do řeči.
Někdo jim nabídl společný oběd, ale Naďa hned odmítla. Těžko se jí na to vzpomínalo, ale doma manželovi o všem řekla. Ten se rozhodl, že Nadě poví něco málo o životě Ally a jejího vyvoleného.
Žena o tom nechtěla nic slyšet, ale koutkem ucha zaslechla, že Alla a její manžel se dlouho léčili s neplodností. Moc si přáli děti, ale Alla nemohla otěhotnět. “Takhle Bůh trestá,” pomyslela si Nadia.
O několik dní později jí zavolala matka. Tehdy se do celého toho zmateného příběhu neplodnosti vneslo světlo. – “Hádej, koho jsem dnes potkala na poště?” řekla Nadina matka. Dnes jsem potkala matku Ally Parfomenko. Vzpomínáte si na ni? Nejspíš si vzpomínáte, že jste se s ní na střední škole pohádali. Tak tady to je. Aloška takové štěstí neměla. Její život se vůbec nevydařil.
Po škole nikam nechodila a začala chodit do nočních klubů. Stala se naší místní “celebritou”. Pak s někým otěhotněla, ale ten někdo dítě opustil. Do poslední chvíle čekala, až si to rozmyslí. Pak šla na potrat.
Ani ona to dítě nechtěla. A po operaci lékaři Alle řekli, že už nikdy nebude moci mít děti. Když byla mladší, tato zpráva ji příliš nerozrušila. Ale teď, když si našla hodného pána, se z toho stal skutečný problém. Allin manžel si děti opravdu přeje. Jednou dokonce své ženě řekl, že se s ní rozvede, pokud nebude moci rodit. Tak to prostě chodí. Dovedete si to představit?
Naďa poslouchala matku a nevěřila vlastním uším. Alla se tváří, že je tak slušná. Tahá manžela po klinikách, oba se léčí. Ve skutečnosti ale všechno dokonale ví a jen mu fouká prach do očí. Naděždu dokonce napadne sebrat odvahu a říct Allinu manželovi celou pravdu. Pomstít se pachateli za všechny slzy a utrpení, které musela Naďa ve škole snášet. Ale tyto myšlenky se rychle rozplynuly, protože Bůh už Allu potrestal.
