Jednoho dne jsem přišel domů a čekalo na mě velké překvapení. Vedle svého manžela jsem uviděla chlapce.
Předtím jsem věděla, že můj manžel je ženatý a má syna od jiné ženy. Manžel mi řekl, že je to jeho syn a že teď bude žít s námi. Překvapeně jsem upustila tašky. Manžel požádal syna, aby se šel dívat na televizi, a chvíli jsme si povídali
. Řekl, že se to všechno stalo nečekaně. Nenechal jsem ho mluvit a řekl jsem mu, že se chci seznámit s jeho synem. Muž byl mou reakcí překvapen, protože jsem se nezlobil.
Vzpomněl jsem si, že podobnou situaci jsem zažil v dětství, kdy mě otec představil matce, ale ta se velmi zlobila a nechtěla mě vidět. Sám jsem to všechno cítil, takže jsem nemohl udělat totéž. Seznámila jsem se s manželovým synem.
Stali jsme se přáteli. Ukázalo se, že matka napsala dopis, že má milenku a nemá čas se o syna starat, a poslala ho navždy k nám. Řekla, že pokud se o něj nechceme starat, můžeme ho dát do dětského domova a že jí to nebude vadit.
To jsem nemohl dopustit, a tak jsme si ho vzali do péče. Byl naším nejoblíbenějším dítětem, prostě jsme ho zbožňovali. Když se mi narodila dcera, nic se nezměnilo. Svoji sestru měl velmi rád, rád s ní chodil na procházky, učil ji.
Za celou tu dobu jsem nikdy nelitovala, že s námi začal žít. Vždycky jsem ho měla ráda jako vlastního. Nyní vystudoval univerzitu a pracuje jako počítačový programátor. Žije odděleně od nás, ale je v našem domě vítaným hostem. A moje sestra svého bratra prostě zbožňuje.
