Když bylo Zině šest let, zemřela mi žena. Poté jsem pro sebe neprožil jediný den. Na pohřbu své ženy jsem jí slíbil, že se budu starat o naši dceru a milovat ji do konce života a za nás oba. Z mé Ziny vyrostla chytrá dívka. Učila se se samými jedničkami, pomáhala mi v domácnosti, vařila stejně jako její matka: výborně – olizovali byste si prsty.
Čas plynul a Zinka sama nastoupila na univerzitu. Tam její studijní výsledky výrazně poklesly, ale to nevadilo, protože dcera zároveň pracovala a stále mi pomáhala s domácími pracemi. Později se Zinulia seznámila s Michailem a brzy nato ho představila i mně.
Zdál se mi jako dobrý chlap a byla jsem moc ráda, když mi děti řekly, že se rozhodly po svatbě žít se mnou. Právě po této svatbě se všechno pokazilo. Můj zeť se mnou začal komunikovat, ne však. Byl neustále hrubý, urážlivý a křičel na mě… Proto když mi dcera nabídla, že prodá náš dvoupokojový dům a koupí velký byt v hlavním městě, stanovila jsem si jednu podmínku: byt musíme přepsat na mě.
Zeť podle očekávání začal křičet, že mu nevěřím. Neměl jsem co skrývat. Řekl jsem jim to přímo: “Potřebuji záruku, že ve stáří nezůstanu na ulici. Tady budu pryč a byt bude váš a vy si s ním můžete dělat, co chcete. Dcera s manželem si sbalili věci, nadávali mi přitom do všeho možného a o dva dny později se přestěhovali do města.
Poté Zina na mou existenci nadobro zapomněla, ale v hloubi duše jsem doufala, že mě dcera pochopí a přestane trucovat. Několik měsíců po této hádce jsem měl narozeniny – šedesátiny. Byla jsem si jistá, že mě Zinochka překvapí, a tak jsem uklidila celý dům, uvařila Zinina oblíbená jídla, oblékla se a usedla ke stolu.
Celý den jsem seděla u stolu, dívala se z okna a čekala, až se otevře brána a já konečně uvidím Zinu. Čekal jsem na ni až do večera a večer jsem se převlékl, šel spát, nechal všechno jídlo na stole, plakal, mluvil s fotkou své ženy a nechápal, jak jsem usnul. To mě dcera tak urazila, že mi ani nechtěla telefonicky pogratulovat? Nebo se jí snad něco stalo? No, moje Zinka přece nemohla takhle zapomenout na svého starého…
