Nedávno se mi stala nepříliš příjemná situace, která mě stále lehce šokuje a nutí mě přemýšlet, co dál. Je mi 26 let a před půl rokem jsem se vdala. Nebudu vás nudit vyprávěním o tom, jak probíhala naše skromná, ale krásná svatební oslava. Můžu jen říct, že všechno proběhlo docela hezky a bez zbytečných kudrlinek.
Před svatbou i po ní jsme s manželovými rodiči neměli žádné problémy. Seznámila jsem se s nimi před rokem a půl. Jsou to dobří a milí lidé. Okamžitě jsem si je oblíbil. Žijí na venkově, jsou v důchodu a provozují farmu. Synovi koupili byt ve městě, kde nejprve bydlel kvůli studiu a pak zůstal pracovat.
Všechno bylo skvělé. Pár měsíců před svatbou jsme s manželem začali bydlet v jeho bytě. Občas jsme navštěvovali jeho nebo mé rodiče. Na samotné svatbě probíhalo vše jako obvykle: oficiální obřad a veselá oslava. Jak se na slušného člověka sluší, oslovoval jsem tchána a tchyni vždy jménem a příjmením.
Naučili mě to tak už v dětství a nic jiného neumím. Před svatbou jim to nevadilo, ale v den obřadu za mnou přišla manželova maminka, když se trochu napila, a řekla: “Tak proč mi tak oficiálně říkáš, Alinko? Teď mi říkej mami a já ti budu říkat dcero. Tehdy jsem o tom moc nepřemýšlela a jen přikývla. Ale pak, když jsem o tom přemýšlela, jsem si uvědomila, že to nemůžu udělat. Mám jen jednu matku, jak mohu říkat jiné ženě tak vřelá slova, i když se k ní chovám dobře?
Po svatbě jsme manželovy rodiče nějakou dobu neviděli. Když jsme ale začali s rekonstrukcí, manžel se nabídl, že u své matky pár dní zůstane. Nevadilo mi to. Pracoval jsem z domova a dočasné stěhování mi přišlo výhodné. Přivítali nás dobře, stůl byl prostřený, ale pak se tchyně najednou zeptala: “Dcero, jak to jde? Kdy máme čekat vnoučata? Takové otázky mě nemátly, protože jsem na ně byl psychicky připraven. Ale její naléhání na oslovení mami bylo skutečnou zkouškou.
Vysvětlila jsem jí, že to není neuctivé, ale proto, že za svou matku považuji pouze vlastní matku. Tchyně se však nevzdávala. Jednoho večera, když jsme čekali na doručení jídla, řekla tchyně kurýrovi, že takoví lidé tu nežijí, a poslala ho zpátky. Důvod: řekla, že když jí neříkám mami, nemám se u ní chovat jako doma.
Manželovi jsem o tomto incidentu řekla až poté, co jsme se vrátili do našeho bytu. Byl v šoku a nevěděl, co na to říct. Brzy bude mít jeho maminka narozeniny a my ji budeme muset zase navštívit. Dárek mi nevadí, ale nevím, co mám dělat. Mám na to upozornit, nebo to nechat být? Říkáte své tchyni mami?
