Vychovávala mě matka a babička, protože otec opustil rodinu, když jsem byl malý. Babička se o mě starala, zatímco matka měla tři zaměstnání, aby nás uživila.
Někdy jsem matku neviděl několik dní, protože pracovala v továrně, v noci měla službu v nemocnici a pracovala jako pošťačka ve vesnici. Matka se obětovala, abych nic nepotřeboval. Měla jsem módní oblečení, kolo, zbrusu nový notebook a dokonce i výlety k moři do Oděsy. Snažil jsem se jí pomáhat s domácími pracemi: pásl jsem krávy, štípal dříví, pracoval na zahradě a pomáhal sousedům opravovat dům. Ale hlavně jsem se pilně učil ve škole.
Po maturitě mi chybělo pár bodů, abych se dostal na státem financovanou univerzitu.Chtěl jsem jít pracovat do Polska, abych si našetřil peníze na studium. Ale moje matka prodala polovinu naší zahrady a dala mi peníze. – Tady, synu, studuj! Vždycky jsi snil o životě v hlavním městě. Co bys dělal v této malé vesnici?
Po prvním ročníku jsem zůstal v Kyjevě, kde jsem pracoval jako nakladač, číšník a psal seminární práce a diplomy pro své spolužáky. Za vydělané peníze jsem mamince koupil dárky – oblečení, boty, náušnice ke čtyřicátým narozeninám. – Synu, vyloupil jsi banku? – Ne, mami, chtěl jsem ti jen udělat radost, zasloužíš si to nejlepší. Když jsem si ale našel přítelkyni, měl jsem na mámu méně času. S Alinou jsme chodili do kaváren a kin a dárky pro ni mě stály penny. Matka si nikdy nestěžovala, že jsem málokdy přišel nebo zavolal.
K naší svatbě nám darovala velkou sumu peněz, když prodala druhou část zahrady a přidala k ní úspory, které nashromáždila. Stačilo to na koupi bytu na předměstí Kyjeva. Uplynulo několik let. Mám firmu, manželka je na mateřské dovolené a já mám spoustu práce. A tak jsem zapomněl na matčiny narozeniny. Ve shonu schůzek s partnery a konferencí jsem se ani nepodívala do kalendáře. A když jsem si uvědomila, že už uplynuly tři dny, frustrovaně jsem vykřikla. Všeho jsem nechala, koupila růže, peníze dala do obálky a spěchala za mámou jako opařená.
Ale nezvedala telefon, a když jsem dorazil, v domě byla tma a nikdo neotevíral. Byl jsem připravený je vykopnout. “Synu, co tady děláš?” uslyšel jsem najednou za sebou. “Mami! Snažil jsem se ti dovolat, ale nemohl jsem se dovolat. Tady jsi… – Byl jsem na večerní bohoslužbě v kostele a pak jsem se zastavil u sousedky Nyurky na čaj. – A ten telefon?
– Aha, utopil jsem ho, když jsem nabíral vodu ze studny. Zatím jsem ho odnesl do opravny, a na co ho potřebuju? “Promiň, mami, úplně jsem zapomněl na tvoje narozeniny, byl jsem zabraný do práce…” “Synu, hlavní je, že jsi tady. Pojď dál, mám dort a uděláme si čaj. Matka o narozeninách neřekla ani slovo, ptala se jen na mou rodinu a práci. Kategoricky odmítla vzít si peníze, ale než jsem odešel, nenápadně jsem jí vložil obálku do tašky. Měla jsem štěstí, že mám takovou matku, a slíbila jsem si, že ji nikdy nenechám bez podpory.
