Před rokem jsme se s Viktorem vzali a začali bydlet v mém jednopokojovém bytě. V té době jsem pracovala ve velmi dobré práci a vydělávala dobrý plat.
Moje kariéra byla na vzestupu a já jsem manželovi řekla, že ještě nechci jít na mateřskou, ale budu pracovat, našetříme peníze, koupíme větší byt a pak budeme přemýšlet o dětech. Viktor se mnou souhlasil. Jedinou nevýhodou mé práce však je, že často jezdím na služební cesty a někdy mohu být mimo domov i 4-5 dní. Jednou, když jsem se vracel z poslední služební cesty, jsem si začal všímat, že v mém bytě není něco v pořádku.
Hostitelka to vždycky cítí. Hrnce jsou na špatném místě, věci neleží na správném místě. Můj Viktor vůbec neumí vařit; když odcházím, vždycky mu nechávám uvařené jídlo zabalené v nádobách a několikrát jsem přišla a viděla, že hrnec byl použitý, pánev byla také nedávno umytá a jídlo v lednici stálo tak, jak jsem ho nechala: muž nic nejedl. – “Možná někoho má,” nadhodil kamarád, s nímž jsem se podělil o své pochybnosti, “jsi hned za prahem a on ji odvádí do tvého rodinného hnízda? Ta myšlenka mi připadala tak ošklivá, ale nic jiného mi nezbývalo: žádné tajné hovory, žádné esemesky, žádná hesla v notebooku ani v telefonu.
Tak jsem se rozhodl to prověřit. Při další cestě jsem manželovi řekla, že se vrátím v pátek večer, i když jsem věděla, že přijedu ve čtvrtek. Speciálně jsem si vzala letenky, abych mohla dorazit téměř před spaním. Otevřel jsem dveře klíčem a tiše vstoupil. Bytem se vznášela vůně čerstvě upečených koláčů, z kuchyně se ozýval ženský hlas…
A pak jsem se tam rychle vydala. Můj manžel byl překvapený.
– “Aha, ty ses vrátil,” a naproti němu u stolu seděla v pyžamu a natáčkách Dmitriova matka. Ukázalo se, že to byla moje matka, která měla o svého syna takový strach, že jakmile se za mnou zavřely dveře, běžela k nám. Uvařila čerstvý boršč, upekla koláče a zůstala přes noc.
Kamarádka mi řekla, abych se radovala, ale nevím, jestli bych měla. Ukázalo se, že mi o tom nikdo nikdy neřekl. Proč?” “No, co na tom,” ospravedlňoval se Dmitrij, “tvoje máma chodí, když nejsi doma, neotravuje tě, nevměšuje se do našich záležitostí. Ale nějak se mi do toho nechce, protože tohle je můj byt a Dmitrijova máma všude leze, bere mi všechny věci, přehrabuje se ve skříni. Je to normální?
