– “Olyo, jsem zoufalá, nevím, co mám dělat.” “Co se stalo?” “Ta paní přivezla děti a odjela na dovolenou. Na celé léto. Umíš si to představit? – Kdo? – Olja, ty ne! Váňova kamarádka jí přivedla zločince, že prý musí odjet do práce.
Ale já tomu nevěřím. Slyšel jsem, že si koupila dovolenou. Asi si našla nového přítele, takže ji děti trápí. Tři měsíce, Olyo, tři měsíce! Nemůžu s nimi vycházet ani tři dny.” – Nasťo, uklidni se. Jsou to jen děti. – Ne, nejsou to děti. V mém domě je to časovaná bomba. Nevystavují mě žádnému nebezpečí.
Ublíží mému dítěti.” – No tak, Nasťo. Tvému ještě není ani rok. Jak si mohou vybrat? Zřejmě jim na něm vůbec nezáleží.- Schválně křičí, aby dítě nemohlo spát.- Jsou to jen děti…- Ne! Obrací je proti mně. Dělají si ze mě legraci, když je Váňa v práci, a večer roní krokodýlí slzy, jako bych to byla já, kdo je uráží.
– Nasťo, ale věděla jsi, že Váňa má děti. Stará se o ně jako každý slušný člověk. – Stará? Vždyť není celý den doma. Ty děti jsem dostal já. Mimra také pověřila Váňu, aby děti připravil do školy. Výživné však nadále chodí na kartu. Je to normální? Proč jí to dovoluje? Copak zapomněl, jak říkala, že nepotřebuje invalidu?
– Jak se jmenuje ten invalida? Zranil se v továrně, byl dlouho v nemocnici. Lyari už nevěřil, že se uzdraví. Tehdy se ho vzdala. Začala muže střídat jako v rukavičkách. Ani si nejsem jistá, jestli jsou ti chlapi od něj. Od takové ženy očekáváš všechno.” – Přestaň… – Jsi můj přítel nebo čí přítel? Zavolala jsem ti o podporu, a co děláš ty?”
– Snažím se ti vysvětlit, že nemůžeš svého muže zahnat do kouta. Jsou to jeho děti. Ať se ti to líbí nebo ne, budeš s nimi muset nějak žít. Buď ho nechte, ať svou bývalou přítelkyni přivede k rozumu, nebo odejděte. Nejsem jejich chůva. To je ono!
