– Galjo, tady stačí udělat test D&C, na tom nevidím nic špatného a nechápu, proč se urážíš. Zvlášť když se nemáš čeho bát. Jinak nebudu moct klidně spát ani já, ani moji rodiče,” řekl mi Maksym. Nikdy nepochopil, proč jsem to udělala – proč jsem ho opustila. Ale popořadě. Opustila jsem manžela, teď bydlím u rodičů a nemám v plánu se vrátit. Manžel mě nejen urážel – požadoval, abych udělala PAP test našemu ročnímu synovi.
Opravdu! Téměř přímo mě nazval zrádkyní, tak co se urážet? Vdávala jsem se “čistá”. Maxima jsem potkala, když mi bylo pouhých devatenáct, a o rok později jsme se vzali. Moje rodina je dost věřící, takže o nějakém vztahu před svatbou nemohla být řeč. Maxim to všechno dobře věděl. Ale jeho tchyně a bratr tomu vůbec nevěřili.
Proč bych jim měl věřit? Jeden z nich má děti od tří různých žen, skrývá se před alimenty a jeho tchyně porodila v sedmnácti a kvůli dětem se vdala v obou případech. Názor těchto lidí mě nezajímal, neviděl jsem je. Manželovi to nevadilo, chodil za nimi a já za svými. A když jsem jim řekla, že jsem těhotná, neměla jsem čas cestovat, protože čekání na syna pro mě bylo náročné. Ale díky Bohu se nám narodil zdravý chlapeček v termínu
Měl modré oči a tmavé vlasy, i když já měla zelené oči a Maxim hnědé. Porodní asistentka se smála a říkala, že od něj budeme holky odhánět koštětem, což je velmi vzácná kombinace. Tchyně, která přišla na propuštění, se jen ušklíbla a odešla. Vnuka si do náruče nevzala. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost, nebyl na to čas. Začal jsem to analyzovat až později.
Maxim a já jsme byli šťastní. Byla jsem ponořená do mateřské péče o dítě, manžel pracoval a snažil se mi pomáhat. Snažila jsem se méně kontaktovat a komunikovat s jinými lidmi. Dokonce i s příbuznými jsem mluvila po telefonu, nechodila jsem je navštěvovat. Tchyně mi nevolala, Nazarčíka nepovažovala za svého vnuka. Byla jsem si ale jistá, že všechny potřebné informace získá prostřednictvím svého manžela.
Je přesvědčená, že chlapcův otec je někdo jiný, protože, jak říká, dítě nevypadá jako já nebo Maxim. Tato zajímavá informace se dostala na světlo náhodou. Muž začal chodit smutný, bez nálady, a když ho požádali, aby si k dítěti sedl, odpověděl, že je unavený nebo že nemá čas. Týden, dva, tři, měsíc – situace se jen zhoršovala. Nejsem slepý, chápu naprosto přesně, že se to všechno děje z nějakého důvodu. Rozhodla jsem se ho přímo zeptat, co se s námi děje, proč je tak odtažitý. Maxim to nejdřív odmítl nějakými obecnými řečmi, ale pak se nakonec podvolil a řekl, že chce dítěti udělat test D.N.K. A že se mu to nelíbí.
Začínám pochybovat, že je to můj syn! Musíme udělat test. Pokud je to moje dítě, budu klidná, a pokud ne, přestanu se trápit a prostě se rozvedu. Byla to pro mě facka. Podezírat mě ze zrady a lží… “Prostě se s tebou rozvedu”… Jak může člověk, kterého miluji, něco takového vůbec říct!!! – Žádný test nebude. Nebudu ti nic dokazovat, – těžko se mi mluvilo, v krku jsem měla knedlík. Muž vyskočil a začal tvrdit, že má matka měla pravdu. Pokud test odmítnu, znamená to, že mám co skrývat.
Požadoval, abych mu řekl, kdo je skutečný otec. Pohádali jsme se, protože Maksym mě nechtěl ani poslouchat. “Proč celý ten cirkus? Mohl jsi ten test prostě udělat, aniž bych cokoli věděla.” – Nehodlala jsem to dělat, stačil mi tvůj souhlas. Ale ty jsi to tak tvrdošíjně odmítal, že teď ano, opravdu to chci udělat. Přece mi nebudeš vnucovat cizí dítě! Když odešel a práskl dveřmi, zavolala jsem matce, nějak jsem jí stihla říct, co se stalo, a požádala ji, aby mě vyzvedla. O čtyřicet minut později přijeli rodiče a sestry.
Pomohli mi sbalit si věci, vzali mi dítě a odvezli mě domů. Rodiče byli na mé straně. Táta kategoricky prohlásil, že rodina mého manžela i on sám zradili celou naši rodinu, když mě považovali za ženu, která je něčeho takového schopná.
A že si to nehodlá nechat líbit, že s těmi lidmi už nebudou komunikovat. Bylo mi řečeno, že jsem dospělá, takže mi nebudou říkat, co mám dělat, ale upřímně mi radí, abych se s tím mužem rozešla.” – O jakém vzájemném respektu může být řeč, když muž pochybuje o své ženě a potřebuje si potvrdit, že je to jeho dítě. “K čemu potřebuješ takového muže po svém boku?”
“Nebude tě ani podporovat, ani chránit.” “Nezapomeň, že nejsi sama. Můžeš zůstat u nás, v domě je dost místa pro všechny. Budeme ti pomáhat a podporovat tě s dítětem. Není pro nás přítěží. Ale musíš se rozhodnout jednou provždy. Nebudu tolerovat útěky od manžela k nám a zpět, to není správné,” řekl otec. “Ani jsem se neměla o čem rozhodovat – Maxim ztratil mou důvěru.
Slova jeho tchyně pro něj měla větší význam. A pak se nechoval jako muž. Byl rozhořčený, že jsem odešla. Bylo to, jak říkal, dodatečné potvrzení, že dítě není jeho a já utíkám před úřední ostudou. Nevidí žádné jiné možnosti.” – Co je na tom špatného? Vždyť ti nabídl, že udělá test DNA, kdyby ne, neodmítla bys.
“Ale já se přes soud dozvím, jestli je to moje dítě, nebo ne,” řekl mi Maksym do telefonu. “Chci ten test úplně odmítnout, ať není uveden jako otec dítěte, nepotřebuju od něj žádné alimenty. Chci se prostě smýt ze všeho, co na mě Maxim a jeho rodina hodili. A jsem své rodině nesmírně vděčná za podporu.
