Moje tchyně je rozená herečka. Hollywood po ní volá. Tam jí unikl nejeden Oscar.
Měli byste vidět, jak projevuje lásku a laskavost k mému manželovi. Ale ve skutečnosti mě prostě nevidí. Při každé příležitosti, když kolem nejsou žádní odposlouchávači, dává najevo svůj skutečný postoj ke mně. Když se nám s Olegem narodila dcera, její nenávist se přesunula na dítě. V době Olegovy přítomnosti předstírá, že vnučku miluje, ale jakmile odejde, dívá se na dítě jako na nejneoblíbenější bytost na světě.
Neřekla jsem Olehovi, že se nechci stýkat s jeho matkou, protože jsem se bála, že by mi nevěřil. Loni na podzim mě hospitalizovali s leností. Když se ukázalo, že tam budu muset zůstat dva týdny, jen jsem prosila Olega, aby si vzal v práci dovolenou a postaral se o dítě. Měla jsem velký strach nechat dítě u tchyně.
Oleh souhlasil. Nemohla jsem najít místo v nemocnici, měla jsem o dceru strach, občas jsem volala. Oleg mi říkal, jak se jim daří, a já se uklidňovala. Rychle jsem se zotavil a lékař mi dovolil, abych byl propuštěn o dva dny dříve. Rozhodla jsem se, že o tom manželovi neřeknu, ale že mu připravím překvapení. Když jsem přišla domů, uslyšela jsem od vchodu křik tchyně.
Křičela na mou dceru. Okamžitě jsem zapnul diktafon. Když jsem vstoupil do domu, uviděl jsem velmi nepříjemnou scénu.
Tchyně držela dítě za tvářičky a snažila se mu do pusy nacpat nějaký hlen. Stěží to byla kaše. Dítě zrudlo pláčem. Dostala jsem pořádný vztek, popadla tchyni za rameno a vyhodila ji z našeho bytu.
Pak jsem dlouho uklidňovala dítě. Bylo pro ni těžké vzpamatovat se z prožitého stresu. Když jsem manželovi ukázala nahrávky a fotografie stavu dítěte, slíbil, že tchyně už nebude v našem životě. Tu lež jsem mu odpustila. Prostě si neuvědomil, že jeho matka svou vnučku tolik nemiluje.
