Kdyby mi ten příběh někdo vyprávěl, nikdy bych mu nevěřil. Když mi bylo dvacet, potkal jsem Sergeje, který byl o pět let starší než já. Nějakou dobu jsme spolu chodili a on mě požádal o ruku, což jsem okamžitě přijala: skvěle jsme se k sobě hodili.
Měli jsme společné zájmy, rádi jsme hráli na kytaru, líbila se nám stejná hudba. Přemýšleli jsme o cestování do zemí, které se nám líbily. On i já jsme psali básně, i když si myslím, že mu to moc nešlo. Já jsem žila se svou matkou a on se svou matkou. Otce jsem neznal a matka říkala, že o mně ani nevěděl a nemohla ho najít, a jeho otec opustil rodinu, když mu byly pouhé tři roky.
Ale asi o deset let později s ním chtěl otec komunikovat, občas se setkávali, no, jako občas, každý rok, jak říkal, občas si volali. Já jsem jeho otce neznal a nevídal jsem se s ním. Když jsme plánovali svatbu a koho pozveme, dohodli jsme se, že pozveme jen rodinu a pár přátel: budeme mít skromnou svatbu, protože jsme neměli peníze.
Ale to nebylo to hlavní: milovali jsme se a chtěli jsme spolu žít. Takže když jsme se dohodli na seznamu hostů, zeptal jsem se, jestli by na svatbu přišel můj otec.
Řekl, že ho pozve, ale že si není jistý. Tím rozhovor skončil. Přišel svatební den; byla jsem oblečená do nádherných šatů, a když jsem ho uviděla, uvědomila jsem si, že to bylo to nejlepší, co mohlo být. Nádherný oblek…
Na matriku jsme dorazili v určený čas. Byly s námi naše maminky a babičky, jeho i moje, a několik přátel. Otec Serhij nebyl přítomen. Naše matky se během roku našeho vztahu viděly jen několikrát a nic o sobě nevěděly. A tak se stalo tohle. Deset minut před registrací sňatku přišel Serhijův otec,
a setkali jsme se; v tu chvíli máma ztratila vědomí – stála tam v úžasu. Přiběhl jsem k ní a zeptal se jí, co se stalo, ale ona mlčela. V tu chvíli se na ni díval Sergejův otec a byl také překvapený. Najednou matka řekla: “Nelio, to je tvůj otec.”
Pak všichni oněměli, nikdo ničemu nerozuměl… Arkadij Alexandrovič se zeptal matky, jestli si je jistá. Řekla, že si je stoprocentně jistá. To, co se stalo mně a Sergejovi, se těžko popisuje. Svatba byla samozřejmě zrušena, Sergej, moji rodiče a příbuzní přijeli k nám domů, aby vše probrali. Teď jsme samozřejmě stále v kontaktu, ale samotná podstata toho, co se stalo, je stále v hlavách mých i Sergeje… Zpočátku jsme ani nevěděli, jak spolu komunikovat. To je ten příběh!
