Toho dne se Nazar vrátil domů později než obvykle. Učitelka zadržela ty, kteří v hodině nepochopili probíranou látku. Venku byla krutá zima.
Chlapec se zabalil do bundy, ale i tak mu byla zima. V duchu si představoval, jak se dostane domů a vykoupe se v teplé vaně.
Při pomyšlení na jídlo se mu v žaludku ozval charakteristický zvuk. Chlapec spěchal domů, ale najednou uviděl starou ženu ležící na kraji cesty. Ležela tam a nehýbala se.
Přišel blíž a dotkl se ženina ramene. Babička otevřela oči, ale vzápětí je zavřela. Otevřela ústa ve snaze něco říct, ale nedokázala to.
Chlapec se rozhlédl. V okolí nebylo ani živáčka. Rychle vytočil otcovo číslo a požádal ho, aby přišel. Po celou dobu, co otec telefonoval, se chlapec od ženy nehýbal. Otec přijel se sanitkou. Sanitka babičku odvezla. Chlapec o ni měl velký strach a neustále se otce na babičku vyptával.
Její otec jí slíbil, že ji navštíví. Později se ukázalo, že Veronika Ihorivna byla v minulosti čestnou učitelkou. Později se o tomto příběhu dozvědělo vedení města.
Chlapec byl za svůj hrdinský čin oceněn pamětním listem. Ve škole všichni učitelé dávali Nazara za příklad. Všímavost může zachránit život. Lidé jsou dnes k sobě tak lhostejní…
