Můj manžel mě opustil a odešel za jinou ženou. Na tom není nic zajímavého, ale byla škoda, že mě opustil hned po porodu.
Naší dceři Anye byly sotva tři měsíce, když si najednou našel jinou. Dohodli jsme se, že nebude platit alimenty, ale já si nechám jeho byt. Souhlasila jsem, ale myslela jsem si, že bude naši dceru alespoň občas navštěvovat. To se nestalo.
Dokonce i její vlastní babička, matka jejího manžela, na Annu zapomněla. Sama tchyně mi řekla, že její syn a jeho nová žena měli postupně tři děti. Jsou to tedy její vlastní vnoučata a moje dcera byla první jako zkušební případ.
První placka byla hrudkovitá, takže se naše rodina rozpadla. Dokonce jsem byla ráda, že taková žena se špatnými myšlenkami s mou Annou nekomunikuje. Čas plynul, dcera už chodila do páté třídy. A pak jsem nutně potřebovala podstoupit malou operaci.
V nemocnici jsem musel zůstat asi dva týdny. Musela jsem jít za tchyní a požádat ji, aby mi vnučku na nějakou dobu pohlídala. Koneckonců, Anya jí není cizí. Je však třeba poznamenat, že za celé ty roky ani manžel, ani tchyně o dítě neprojevili žádný zájem. Tchyně mi řekla, že kdyby to bylo tak těžké, tak by se o Aňu postarala, ale ne zadarmo.
Požadovala také, aby dcera předložila potvrzení z nemocnice, že není nemocná, aby nenakazila svá milovaná vnoučata. Bylo toho na mě moc, tak jsem tchyni řekla, ať jde pryč, a odešla jsem. Už nikdy v životě jsem tu ženu nechtěla vidět ani slyšet.
Byla jsem tak rozrušená, že jsem si sedla na lavičku před domem a začala plakat. V tu chvíli ke mně přišla naše starší sousedka, osamělá žena. Z dojetí jsem jí vše vyprávěla a ona mi nabídla pomoc. Anya se s ní skvěle bavila, a když jsem byla propuštěna, uvědomila jsem si, že i sousedka se nám stala mnohem bližší než Anyina vlastní babička.
