Když jsem studoval na institutu, pozval mě kamarád na svatbu. Nejdřív jsem nechtěla jít, protože jsem musela jet do jiného města, ale ona trvala na svém a já souhlasila. Jak se později ukázalo, nebylo to marné
. V té době jsem studovala na institutu v jiném městě, takže jsem neměla možnost poznat ženichovy přátele. On byl na svatbě svědkem a já jen družičkou. Nejdřív jsem mu nevěnovala pozornost a pak jsme na sebe jednoho dne při účasti na soutěži narazili.
Tak začala naše komunikace. Na svatbě jsme se smáli a bavili. Ke konci večera jsme šli všichni do nočního klubu. Nepamatuji si přesně, co se stalo, ale ráno jsem se probudila v jeho bytě. Někdo by mohl říct, že jsem byla lehkovážná, ale on si to nemyslel.
Nabídl mi kávu, posnídali jsme a odvezl mě domů. Dohodli jsme se, že se sejdeme za tři hodiny. Po stanoveném čase jsem už byla v domě, kde jsme slavili druhý den svatby. Čekal tam na mě. Přišel ke mně a choval se, jako bychom spolu chodili a neznali se jen deset hodin. Ten den jsme se také bavili, smáli se. Ke konci večera jsme se rozhodli jít na malou společnou procházku a pomalu jsme odcházeli. Šli jsme na pláž. Venku bylo letní počasí, takže voda v řece byla teplá. Rozhodli jsme se, že si chvíli zaplaveme.
Pak jsme si sedli na břeh řeky. Začali jsme spolu chodit a stalo se, že jsem o měsíc později zjistila, že čekám dítě. Samozřejmě jsem byla zoufalá, bylo mi teprve 19 let, stále jsem studovala a s otcem dítěte jsme se ještě nesetkali. Když jsem mu o tom řekla, řekl, že se vezmeme. Byla jsem velmi na pochybách, zda to mám zapotřebí, a on také. Ale kvůli dítěti jsme se stejně vzali.
Neměli jsme svatbu jako takovou, shromáždili jsme blízké příbuzné a přátele a uspořádali rodinnou oslavu. Nejvíc peněz mi dala tchyně. Manželův otec slíbil, že vždy pomůže, jak bude moci. Měla jsem velké štěstí na manželovu rodinu. Přijali mě jako dceru. Pět měsíců po svatbě se nám narodila dcera.
Byli jsme šťastní. Kupodivu jsme spolu žili, nehádali se, já ho mám moc ráda a on mě taky. Teď je mezi námi všechno v pořádku. Žijeme odděleně od rodičů, studovala jsem na částečný úvazek a v rodině panuje klidná atmosféra.
Teď budu opět matkou. Když se to můj manžel dozvěděl, byl šťastný a neskrýval radost. Chci vzkázat těm párům, které spolu chodí velmi krátce a mají stejnou situaci, ať se ničeho nebojí. Až se vaše dítě narodí, všechny pochybnosti a problémy zmizí a váš zázrak vás jen sblíží.
