Nikolaj se vrátil domů z měsíční služební cesty. V třípokojovém bytě na něj čekala manželka a stará matka. Bydlela ve vesnici. Po synově svatbě nabídl matce, aby prodala dům na vesnici a kunite byt ve městě na ně všechny. Po dlouhých týdnech přemlouvání matka souhlasila.
Olga se k synovi nastěhovala a vše se zdálo být v pořádku. Matka vařila, pekla koláče a uklízela, když snacha neměla čas. Žily a truchlily spolu, neznaly se. Nicholas si pomyslel. “”Ahoj, kohano!!!”! Nikolaj políbil svou ženu a pevně ji objal. “Kde je maminka?” zeptal se úzkostlivě muž.
– “Je v sanatoriu! Neboj se… Ale týden co týden se matka stále neozývá. Nicholase to znepokojovalo ještě víc, ba co víc, nezvedala ani jeho telefonáty. Pak se neudržel a přímo se své ženy zeptal.
– Kde je moje matka? Říkal jsi, že je v sanatoriu, proč si nevzala ani hadičku?
– Zlato, nepanikař! Ale já nevím, kde je tvoje matka! “Jak to, že to nevíš?” vykřikl. “Žili jste spolu, kam se poděla? A proč jsou její dokumenty tady? Co se děje? – Už jsem se o ni nemohl starat!
To je těžké! Už teď mám na krku své vlastní problémy. Jen jsem jí řekl, že bez ní se nám žije lépe. Už jsem ji nikdy neviděl! – řekla manželka. Muž celý večer jezdil autem a hledal svou matku, ale ta nebyla nikde k nalezení. Byl všude, kde mohla být, volal do nemocnic – nic. Když projížděl kolem místního parku, zahlédl známou siluetu. – Maminka? – Běžel k babičce sedící na lavičce. Žena se otočila a on viděl, že má oči plné hlenu.
– Synu! – A spěchala svého syna obejmout.
– Co tady děláš, co se stalo? Přísahám, že jsem o ničem nevěděl! Pojďme domů! U benzinové pumpy kývl na horký čaj a sušenky a klidným hlasem zavolal manželce: “Za dvacet minut jsem doma. Tolik času máš na to, aby sis sbalil všechny věci a odešel!
