Matka se podívala na Halii a těžce si povzdechla. Věděla, že je nepravděpodobné, že by si její dceru někdo vzal.
Už od základní školy byla vyšší než většina chlapců a ani její tvář nebyla nijak zvlášť hezká. Ale Galia byla skvělá hostitelka. Její otec zemřel, když jí bylo jedenáct let.
Matka zůstala sama se třemi dětmi. Ve vesnici bez muže v domácnosti se žije těžko, a tak Galia převzala mnoho mužských povinností.
Naučila se štípat dříví a okopávat zahradu. Vždycky snila o rodinném štěstí, ale uvědomovala si, že její šance na něj jsou mizivé.
Všechny dívky v jejím věku ve vesnici se vdávaly, ale ona zůstávala pannou. Jednou se ve vesnici konala svatba její spolužačky Valentyny a hlasitě ji oslavovali. Matka ji přemluvila, aby se tam šla podívat na muzikanty, kteří přijeli z města.
Galia nechtěla, ale matka byla velmi neodbytná. Na oslavě se cítila trapně, i když bylo zajímavé pozorovat lidi a hudebníci byli dobří. Jeden z nich si ji pozorně prohlížel. Jenže Galye se vůbec nelíbil, byl malý a hubený.
Po oslavě uplynuly tři dny. Večer někdo zaklepal na jejich dveře. Na prahu se objevil hudebník s kyticí květin: -Dobré odpoledne. Promiňte, neznám vaše jméno, ale opravdu jste se mi líbil.
Můžeme se seznámit? A pak ji Oleg požádal o ruku. Galia bez váhání přijala. Později prodal svůj městský byt a přestěhoval se na vesnici. Všichni ve vesnici o tomto podivném páru stále mluvili, ale oni spolu žili až do konce, měli dvě děti a žili šťastně.
