Nikdy nevíte, jak se váš život vyvine, ale vždy doufáte v to nejlepší. Fjodor a Máša byli legálně svoji pět let a za tu dobu se jim narodil syn Míša. Nedávno mu byly tři roky. Máša byla opět těhotná.
Fjodor si uvědomil, že se musí něco změnit, protože s příchodem dalšího dítěte budou peníze velmi chybět. Fedor si našel novou práci a začal za prací cestovat.
Plat byl více než slušný a Fjodor z něj měl velkou radost. Do narození dalšího dítěte zbývalo něco málo přes měsíc a Fjodor musel odejít. Máša se zlobila. Fedor však odpověděl:
Fedor odpověděl: “Potřebujeme peníze a já jdu pryč.” O měsíc později se vrátil. Doma nikdo nebyl. Muž zavolal sousedce, starší ženě. Petrovna otevřela dveře a uviděla sousedku. “Díky Bohu, že jste přišla. Jsem příliš stará na to, abych se starala o děti.” “Jak to myslíš?” zeptal se Fjodor. “Tvoje je pryč, nechala mě s Míšou.” “Je Máša v porodnici?”
“Už ne, porodila dvojčata a opustila je. V nemocnici byl pro tebe vzkaz.” Fedir nic nechápal a vydal se do porodnice. Byl pozván do ordinace vedoucího lékaře. Lékař mu v klidu vylíčil celý příběh, jak žádali jeho ženu, aby neopouštěla děti atd. a že mu nechala vzkaz. Vzkaz byl krátký. “Omlouvám se, nepodepsala jsem se jako matka mnoha dětí, tři kluci jsou moc.
Odcházím, sbohem.” Fedir byl šokován vším, co se stalo. Za každou cenu se mu podařilo odvést děti z nemocnice.
Chlapce pojmenoval Kolja a Tolja. Ale nedokázal jsem si představit, co s nimi teď budu dělat. Šel jsem si pro radu k Petrovně.” “Synu, všemu rozumím, pomůžu, jak budu moct, ale děti hlídat nemůžu. V přízemí máme dívku s pedagogickým vzděláním, která si právě hledá práci. Zkuste si s ní promluvit.” Fedir se rozhodl riskovat, stejně neměl na výběr.
Když už děti unesl, musel něco udělat. Dveře mu otevřela asi o osm let mladší dívka; pozdravil ji a řekl, že je soused z horního patra. “Ano, já vás znám, pojďte dál. Fedor vešel a v bytě byl naprostý pořádek. Vůně jídla byla lahodná. Nataša mu nabídla čaj a on ho s radostí přijal: “Přišel jsem za tebou pracovně. Asi jste už slyšel, že jsem zůstal sám se třemi dětmi. Rád bych vám nabídl práci. Dobře ti zaplatím, ale budeš se muset starat o novorozence a dalšího chlapce.” Natašu ta nabídka vyděsila, ale plat byl lákavý.
Po dlouhém přemlouvání souhlasila. Přijížděla brzy ráno a odjížděla pozdě večer. Byla velmi unavená. Byl čas jít na další směnu. A Nataša zůstala sama. Petrovna jí pomáhala, jak jen mohla, a poskytla Nataše alespoň trochu času na odpočinek a možnost zajít si do obchodů a na trh. A nějak, aniž by si toho kdo všiml, Nataša k chlapcům přilnula. Fedor přicházel s dárky, snažil se pomáhat s dětmi a dopřát Nataše alespoň týden dovolené.
Ale za dva dny se zase vrátila. Dívka prostě nemohla žít bez dětí. Míša začala mamince volat stále častěji. Fjodor zase odjel a Natálie žila téměř pořád v jejich bytě, neměla na sebe dost času, ale děti rostly a ona dělala všechno ze zvyku. Při jedné z návštěv Fedir požádal Natalii, aby si ho vzala a právně získala děti do péče. Nataša souhlasila. Považovala tyto úžasné chlapce za své a nedokázala si ani představit, že by jí je někdo mohl vzít.
Žili spolu pět let, ale Fedir dával velmi málo peněz a neustále mizel. Po další návštěvě Natalii řekl, že se zamiloval do jiné a odchází. Natalia se mu vrhla k nohám: “Neber mi děti, bez nich bych byla ztracená.” “Nechtěla jsem, nepotřebuju je, jsi jejich zákonná matka. Byt ti nechávám jako věno. Ale slib mi, že svým synům řekneš, že mají dobrého otce.
” Natálie se zamyslela a řekla: “Slibuji. Ale musíš mi slíbit, že se nikdy neukážeš a děti se nikdy nedozví, kdo jsou jejich rodiče.” Aby ochránila sebe i své syny, prodala Natalia svůj a Fjodorův byt a koupila dům v jiné čtvrti. A začaly jejich šťastné dny. Děti vyrostly a ve všem matce pomáhaly. Natalia z nich vychovala slušné lidi. Nejstarší se vdala a už má vnoučata. Natálie byla šťastná, že jí Bůh dal takové děti. Byl víkend a všichni byli doma.
Chlapci se věnovali úklidu na zahradě. A ona se snachou vařily večeři. Vnoučata hlučně pobíhala kolem. Natalia si oknem všimla, že někdo vstoupil na jejich dvůr. Když vyšla ven, uviděla poněkud staršího muže. Při pohledu na něj se zděsila: “Co tady děláš, slíbil jsi to?” “Rozmyslel jsem si to, potřebuji peníze, nebo spíš plné financování.”
“Její synové přišli za ní, Natalii se rozbušilo srdce.” “Mami, kdo je to?” “Moji synové, nepoznáte mě, to jsem já, váš táta.” Chlapci se na sebe podívali. “Jak to myslíš, tati?” “Doslova, jste moji synové a já jsem nebyl v žádné vzdálené zemi. Měla jsem jinou rodinu a teď jsem sama a nemám peníze, mám právo vás živit, všechno jsem si zjistila.”
“Mami, co to ten člověk říká, kdo je táta a kde byl celou tu dobu?” “Nevím,” odpověděla jsem. “To je ale požehnání, ty jsi našla někoho, kdo tě sem zavolal?” “Přišel jsem sám a ona není tvoje matka, tvoje vlastní matka tě opustila. Zůstala jsem s tebou sama a ona se o tebe starala.” Natálie začala pomalu klesat k zemi. Všechno se jí točilo v hlavě.
Její nejstarší syn ji zvedl a přitiskl k sobě. Opatrně ji odnesl do domu. Položil ji na pohovku a začal jí líbat ruce. O pět minut později vešla do domu dvojčata. Žena ležela a plakala.
“Odpusť mi, ano, já tě neporodila, on je tvůj otec a já nevím, kde je tvá matka. Ale nemám nikoho dražšího a bližšího. Jsi celý můj život.” Posadila se na pohovku a vzlykala. Když vzhlédla, viděla, že před ní klečí všichni tři její fešáci a za nimi stojí snacha a drží dva spratky.
“Mami, ty jsi nejbližší, jediná, a nikoho jiného nepotřebujeme. A šli jsme s tímto otcem k bráně. Slib nám, že už nikdy nebudeš plakat. Nikdy nedovolíme, abys někomu ublížil.” Všichni tři se ji pokusili obejmout. Přitiskla je k sobě a každého z nich políbila. Vnoučata přiběhla a začala dělat hluk. “Babi, dej nám taky pusu.” Všichni se společně zasmáli. Celá místnost byla naplněna láskou velkého kamaráda.
