Věkový rozdíl mezi mnou a mým bratrem je 8 let. On je starší. Před třemi lety se oženil. Chtěl jsem žít v manželčině bytě, ne u našich rodičů.
Nebyla jiná možnost. Nájemné vyžadovalo příliš mnoho peněz. Byl jsem sedm let ženatý a vyrůstali jsme s pětiletým synem a tříletou dcerou. Moje žena pochází z hlavního města. Proto jsem se tam přestěhoval.
Nebo jsme se tam spíš seznámili. Musel jsem pracovat v Kyjevě. Podařilo se mi sehnat malý byt. Ale on byl stále často doma o víkendech. Poté, co se oženil, se ve svém městě objevoval většinou jen zřídka. S Dianou si zaplatili další velký byt, aby děti měly více prostoru.
Ten byl pro děti, pro budoucnost. Čas od času se dovnitř dostali i nájemníci. Nedávno jsem dostal zprávu, že přijel můj bratr s rodinou a čeká na mě na nádraží. Okamžitě jsem se tam vydal. Samozřejmě jsem byl rád, že vidím svého bratra. Dlouho jsme se neviděli. Nebyl jsem doma čtyři měsíce. Tehdy mi zavolali rodiče. Ptali se, jestli už přijeli hosté, a začali naznačovat, že hotely v hlavním městě jsou příliš drahé a že by bylo skvělé, kdybych Olega, jeho ženu a syna ubytoval ve svém bytě.
Nechtěl jsem odmítnout, ale v té době jsem měl v bytě nájemníky. Nemohl jsem je jen tak vyhodit.
Dali jsme si oběd a moje žena uvařila rychlé jídlo. Navrhla, abychom se prošli po městě, abych nás mohl provést. Ona mezitím připraví něco dobrého k večeři. Dohodli jsme se. Provedl nás po městě. Šli jsme celý den, byli jsme velmi unavení. Na vlastní náklady jsem je vzala na zmrzlinu a synovce na kolotoč.
Moc jsme toho neviděli, ale na procházky už bylo pozdě. Šli jsme na večeři. Jedli jsme a chvíli seděli a povídali si.
Bez rozmýšlení jsem navrhl, že bych si mohl zavolat taxi do hotelu. Nejdřív mi moc nerozuměli, mysleli si, že si dělám legraci, ale zopakoval jsem otázku. Nemohli chodit, že ne? Nežili jsme v centru. Bratr se ptal na můj byt, ale manželka mu vysvětlila, že jim nic neslíbili a že byt je obsazený.
Začal mi vmetat do tváře urážky. Jako bych měl svým příbuzným poskytnout ubytování, a ne je nechat napospas osudu. Začal jsem nabízet různé možnosti: mohl jsem si objednat hotel, hostel, zeptat se známých na pronájem bytů.
Ale oni samozřejmě všechno odmítli. Je jasné, že chtěli přijet do hlavního města zadarmo a žít na můj účet. Věřím, že dokážu hospodařit s vlastním bytem, na který jsem si sám vydělal. Nikomu nic nedlužím!
