Ira se připravovala na důležitý okamžik: její manžel Oleg se konečně vracel z dlouhé služební cesty. Nejprve chtěl vzít Iru a jejich novorozeného syna s sebou. Podmínky služební cesty mu však nedovolily žít s dítětem, a tak Oleg dostal malý karavan a bylo to. Musel tedy přežít šest měsíců. Musel tedy jet sám.
Ale Oleg se velmi nudil, každý den psal a volal domů své ženě, prohlížel si fotografie svého rostoucího syna. A pak se Ira rozhodl zkontrolovat poštu, jestli nepřišla nějaká nová zpráva. A skutečně tam nějaká zpráva byla, byla od cizí ženy.
Když si ji Ira přečetla, vypadl jí z rukou hrnek a v očích se jí objevily slzy.
Ta žena psala: -“Dobrý den, Irino. Vím, že jsi Olegova žena, a chtěla jsem ti jen říct, že ti jako ženě moc závidím. Faktem je, že Oleg u nás pracuje už šest měsíců a za tu dobu jsme se velmi spřátelili a já jsem si uvědomila, že jsem se do něj zamilovala. Ale on mi nedovolí, abych se k němu přiblížila, říká, že miluje jen jednu ženu. Máš velké štěstí, že máš tak věrného muže.
Je škoda, že je na cestě domů, ale budu na něj čekat. Ira okamžitě zavolala Olegovi a zeptala se ho na tu ženu. – “Ano, pracujeme spolu. -A jaký je váš vztah?
-Ne, nejsou, jsou to jen dělníci. Co se stalo? -Říká, že tě miluje, že na tebe čeká. Jak tomu mám rozumět?” -Ira, nic se mezi námi nestalo, já tě jen miluju!” -Nemůžu poslouchat tyhle nesmysly.
Ira vypnula telefon. Ať jí Oleg volal kolikrát chtěl, nezvedala to. Bolelo ji to, nedokázala si ani na okamžik představit, že by se tam někomu líbil její manžel, že by ho obdivovala cizí žena. Ira začala mít podezření, že jí manžel lže. Přemýšlela, co se mezi nimi mohlo stát, jak by si to mohla ověřit a zda má Olegovi vůbec věřit.