“Okradli jste mě! Mám byt na úvěr. Každý měsíc musím platit vysokou splátku. Abych si mohla dávat peníze stranou na svůj vlastní příspěvek, pracovala jsem po pracovní době, neměla jsem volné soboty, odpírala jsem si radosti, výlety, velké nákupy. Vy jste žili léta pohodlně u rodičů zadarmo,” křičel jsem Kamilovi do tváře.
AGNIESZKA, 30 LET
Mezi mnou a Kamilem je rozdíl šesti let. Takže se ke mně vždycky choval jako k mladší sestře. Prostě naivní dítě, které moc nerozumí tomu, co se kolem něj děje, ale zároveň je to rodina, takže je třeba ho chránit. Z dětství si pamatuji, že jsem občas záviděla spolužákům, že mají sourozence podobného věku. Takové sourozence, kteří měli společné věci, hráli si s panenkami a svorně se stavěli proti nespravedlnostem světa dospělých. U nás samozřejmě nic takového nebylo. Pro patnáctiletého nebo sedmnáctiletého kluka je těžké chtít trávit čas spíš se svou mladší sestrou než s kamarády a později prvními láskami.
Nicméně naše rodinné vztahy byly poměrně korektní. Bratr mě občas vyzvedl z mimoškolní aktivity, pomohl mi s matematickým problémem, který jsem nedokázal vyřešit, nebo mi napumpoval kolo na kole, když jsem plánoval vyjížďku s kamarádem.
– Jste jen dva, proto se musíte navzájem podporovat,” říkala často moje matka.
– Ano, svět je těžký, proto by rodina měla držet pohromadě. Až vyrosteš, uvidíš, že je vždycky dobré mít někoho opravdu blízkého, na koho se můžeš spolehnout. Známí, přátelé nebo kolegové z práce přicházejí a odcházejí, ale rodina trvá – dodal táta.
Kdyby tehdy věděl, jak se ke mně bude Kamil jednou chovat, určitě by byl zklamaný. Moji rodiče už bohužel nežijí – zemřeli při autonehodě, když se vraceli z dovolené u moře.
S Viktorií jsme se neměli příliš v lásce.
Kdy se to mezi námi začalo hroutit a přestali jsme být sehraným týmem hrajícím na jednu bránu? Myslím, že ve chvíli, kdy se objevila Viktorie. Nejprve přítelkyně, pak snoubenka a nakonec manželka mého bratra. Od začátku jsme se neměli příliš v lásce. Já jsem byl ještě na střední škole, Kamil už končil studia. Vzpomínám si, jak ji poprvé přivedl k rodičům na nedělní oběd.
Hned jsem věděl, že jde o něco vážného. Ano, předtím měl můj bratr několik přítelkyň, ale byly to spíše příležitostné známosti ze školy a z univerzity zahrnující chození na rande do kina nebo na večírky s větší skupinou. Jeho přítelkyně občas přišly k nám domů, ale bylo to neformální. Stavily se pro nějaké poznámky nebo knihy a poseděly u něj v pokoji nebo na zahradě. Na formální nedělní večeře však nikdy nikoho nepozvaly.
Toho dne byli Kamil i jeho rodiče velmi znepokojeni. Maminka připravila výstavní pečeni, dokonce upekla čokoládový dort jako dezert. Normálně se u nás doma podávaly dorty nebo zákusky z cukrárny a nikdo z toho nedělal vědu.
– Tohle je Viktorie, moje budoucí žena – dobře si pamatuji, že ji takhle Kamil představil. – A tohle je moje mladší sestra – dodal se smíchem a ukázal mým směrem.
Tenhle vtip mě nijak zvlášť neurazil. Také jsem chtěl celou situaci brát žertem. Ale než jsem stačil cokoli říct, Viktorie ke mně bez náznaku úsměvu natáhla ruku.
– Ráda vás poznávám. Kamil hodně mluvil o své bezstarostné sestře, která vždycky udělá nějakou chybu,” řekla vážně.
Pak jsem si připadal trochu hloupě. Zvlášť proto, že jsem si bratrovu přítelkyni spojovala s chladnou, sebestřednou princeznou, která chce být vždycky středem pozornosti. Od první chvíle jsme si nepadly do oka a už to tak zůstalo.
– Ne, nenamlouvej si, že tahle malá má být moje družička. To je důležitá role. Má mě podporovat, pomáhat mi s formalitami. Nedokážu si představit, že bych byla po celou dobu příprav odsouzena ke společnosti Agnes. Nezlobte se, ale ona je ještě hodně dětinská – jednou jsem zaslechla, jak Wiki žvatlá s Kamilem, zatímco sedí na naší pohovce v obýváku a lakuje si nehty.
– Ale jak jí mám říct, že jí tuto roli nesvěříme? Dokonce i moji rodiče jsou přesvědčeni, že to bude Aga, kdo bude svědčit na naší svatbě,” snažil se protestovat můj bratr, ale snoubenka jeho myšlenky rychle potlačila.
– Kama bude družičkou. S kamarádkou si rozumíme nejlépe a na fotkách vyjde lépe. Máme podobný typ krásy. Vezmeš si Macešku za svědka a všechno bude v pořádku,” řekla pevně, jako by rozhodnutí patřilo jen jí.
V té době jsem byl v prvním ročníku na univerzitě a měl jsem svých starostí dost, takže jsem neměl moc chuť účastnit se příprav jejich svatby. Zvlášť proto, že Viktorie byla denně velmi únavná a z každé maličkosti dělala vědu.
Po svatbě se Kamil s manželkou nastěhovali do horního patra domu našich rodičů. Rekonstrukce byla drahá, protože Wiki byla náročná a nechtěla dělat žádné ústupky. A protože oba teprve začínali s kariérou a moc nevydělávali, náklady na materiál, stavební tým, nový nábytek a doplňky hradili z větší části naši rodiče.
Pokud vím, tchánovci na ně nepřispívali prakticky ničím, ale rádi chodili na nedělní večeře a sobotní povídání. Údajně na návštěvu za dcerou, která byla těhotná a odešla na dovolenou, ale myslím si, že i proto, aby si zadarmo poseděli na naší velké zahradě a odpočinuli si. Oni sami bydleli v malém M3 v paneláku s mikroskopickou kuchyní a ještě menším balkonem.
– Super dcera, kterou jste tady založili. Máte spoustu místa a tam v rohu můžete zlikvidovat ten stůl s lavičkou a udělat batoleti hřiště. Pískoviště, houpačku. Bude to tak akorát – Tereza, Viktoriina maminka, měla vlastní nápady na rozvoj naší zahrady.
– Ano, ten stůl je příšerný. Kdo si může nechat takový šmejdský stůl s opotřebovanou deskou – souhlasila dcera s mámou.
Nevzaly však v úvahu, že tenhle stůl byl zřítelnicí oka mého otce, který ve volném čase rád vyhledával starožitnosti a restauroval je. Miloval retro styl a často trávil celé víkendy na některých starožitnických trzích, aby našel parádní nábytek s potenciálem.
Rodinný dům dostal můj bratr, pro mě zbyly zbytky.
Po porodu se Victoria nevrátila do práce, protože jí prý nestálo za to trávit dlouhé hodiny v kadeřnictví za mizerný plat.
– “Ty děti jsou hrozné. Člověk musí celý den stát na nohou, potit se a dřít, aby si udělal melír, a ony si jen stěžují. Ale těžko může padesátnice s nadváhou a třemi křížky vypadat jako Claudia Schifferová po obarvení vlasů na blond,” zuřila.
Kamil si našel práci jako farmaceutický zástupce a začal pracovat přesčas, jezdil po celém Polsku. Snil o tom, že zůstane na univerzitě (vystudoval biotechnologii), ale tam by si raději nevydělal dost peněz na svůj pohodlný život a rozmary své nepracující ženy. Viktorie mezitím znovu otěhotněla a natrvalo se usadila doma.
Teď si myslím, že přišla na docela pohodlný způsob života. Vozila děti do školky a dny trávila sama s maminkou a nepracující sestrou. Měla čas chodit s kamarádkami nakupovat, chodit do hospody nebo na zmrzlinu, procházet se v parku. Večeře pro celou rodinu vařila maminka, která už byla v důchodu. Táta se staral o zahradu a případné opravy.
V té době jsem dokončil studium a přestěhoval se do Krakova, kde se mi podařilo najít práci v účetní kanceláři. Se snoubencem jsme si pronajali jednopokojový byt a začali pomalu odkládat peníze na vlastní příspěvek. Ceny nájmů jsou však opravdu vysoké, a tak se naše investice trochu opozdila. Nakonec se nám podařilo dát peníze stranou a získali jsme hypotéku na 43 m2. Obývací pokoj spojený s kuchyní, ložnice, předsíň, koupelna a balkon. Pro začátek to byla velikost, kterou jsme si mohli dovolit.
– Byt je ze sekundárního trhu, ale blok byl pěkně zrekonstruován, zateplen a vymalován. Je na útulném sídlišti, blízko parku. To zatím stačí,” řekla jsem nadšeně matce do telefonu.
– Skvělá dcera. Už se těším, až se nastěhuješ a budete se s tátou navštěvovat. Už mám pro tebe dárek s překvapením do nového bytu – byla šťastná.
Neměli čas se přijít podívat, jak to máme zařízené. Když se vraceli z krátké dovolené, usnul za volantem řidič kamionu a narazil do jejich auta. Z auta zbyla kaše.
Nevím, jak jsem ty dny před pohřbem přežil. Ze samotné návštěvy kostela a hřbitova si toho moc nepamatuji. Nebýt Macíka, myslím, že bych omdlel a nebyl schopen se vůbec ničeho zúčastnit.
Šli jsme se na něj podívat, ale moje podezření se ukázalo jako správné.
– Obraz bídy a zoufalství,” uzavřel Maciek. – Střechu je třeba vyměnit, aby to vypadalo dobře, stěny jsou podle mě taky ve špatném stavu, všechny truhlářské práce potřebují dodělat.
– Kolik by to mohlo stát?
– Myslím, že ne víc než sto tisíc zlotých. Budeme muset zavolat nějaké odborníky, ale nevím, jestli se dům nebude muset zbourat. Pozemek je maličký, navíc na opravdu špatném místě. Není tam vodovod, plyn ani kanalizace. Aga, je to prostě ruina.
– Myslíš, že se dá rozhodnutí rodičů nějak napadnout? A získat od Kamila něco zpátky? Vždyť náš rodinný dům má hodnotu 800 tisíc nebo víc.
– Já nevím. Musíme se obrátit na právníka,’ odpověděl.
Budu bojovat za své vlastní …
Cítím se opravdu podvedená. Zvlášť když Kamil v tom nevidí žádný problém.
– Vždyť si právě koupil byt v Krakově, máš dobrou práci, máš kde bydlet. Ty a Maciek ještě ani nemáte děti. My máme dvě, Wiktoria nepracuje. Víš, jaké jsou naše výdaje? – řekl mi klidně.
– A je to moje chyba, že Victoria nefunguje? Opravdu si ze mě děláte legraci? Ty a tvoje žena jste mě okradli. Mám byt na dluh. Každý měsíc musím platit vysokou splátku. Abych ušetřil peníze na zálohu, pracoval jsem přesčas, neměl jsem volné soboty, odpíral jsem si radosti, výlety, velké nákupy. Celé roky jsi žil pohodlně u rodičů zadarmo,” křičela jsem mu do tváře.
– Ale to my jsme investovali do rekonstrukcí, topení, údržby domu. Denně jsme rodičům pomáhali. Vy jste v klidu pracovali a my jsme se o ně starali. Wiki měla na mysli všechno. Koneckonců, tenhle babiččin dům v pěkné oblasti jste dostali. Klid a ticho. Zrekonstruuješ ho a budeš mít víkendy pro sebe.
– Kamile, viděl jsi ten dům? Je to bouda na kuřích nožkách, která se rozpadá. Má cenu sto tisíc zlotých, ne skoro milion. A o rodiče ses nestaral. Nebyli to vážně nemocní a nemohoucí staří lidé. Bylo jim šedesát, všude se vozili sami a zvládali to naprosto v pohodě. Tvoje máma ti ještě pomáhala, starala se o děti, nakupovala, vařila. A zaplatili ti rekonstrukci.
Bratr se vůbec necítí provinile. Myslím, že za všechno může chamtivost jeho ženy. Cítím se opravdu podveden lidmi, kteří by mě teoreticky měli podporovat v boji proti světu. Také nedokážu pochopit rozhodnutí svých rodičů. Myslím, že byli tak naivní, že přepsali dům na Kamila, protože s nimi žije. Možná si mysleli, že mi to finančně vynahradí.
Nejspíš jim slíbil, že si ty peníze dá stranou a nějak mi je vrátí. Teď už se to bohužel nedozvím. Ale budu bojovat. Na zítřek máme domluvenou schůzku s právníkem. Nedovolím, aby Viktorie, která už léta vlastně nic neudělala, zabavila rodičům celý majetek, na který celý život tvrdě pracovali.
