Když byly dceři sotva tři roky, s manželem Vitalijem jsme se rozvedli: důvodem byla jeho nevěra. Vitalij i jeho matka však na dceru a vnučku nezapomněli. Pak se můj bývalý manžel oženil a odstěhoval se s manželkou do zahraničí. Tam se mu narodil syn. Společně s novou ženou Vitalij podnikal a byl docela úspěšný. Když jeho dcera Káťa dospěla, pozval ji otec na návštěvu.
Dceři se tam velmi líbilo, a tak tam zůstala. Tchyně odkázala byt Kátě. Po její smrti byt připadl dceři. Ale protože Káťa žila v zahraničí, dovolila mi ho pronajmout. Dcera mi řekla, abych si peníze, které jsem dostala, nechala.
Káťa mi mnohokrát nabízela, abych se k ní nastěhovala, ale já vždycky odmítla: prostě jsem nechtěla. Měla jsem dobrou práci, a když jsem začala byt pronajímat, měla jsem na všechno dost peněz. Dokonce jsem si mohl šetřit na vlastní potřeby.
Navíc jsem uměl správně hospodařit s penězi a neutrácel jsem za zbytečnosti. Jednoho dne jsem potkala muže.
Zalíbili jsme se jeden druhému a začali spolu chodit. Saša pracoval v dobré práci, kde dostával normální plat, ale nikdy neměl žádné peníze. Problém byl v tom, že neuměl šetřit a velmi často nakupoval impulzivně a na základě prchavé touhy. Proto jsem ani po svatbě svému novému manželovi neřekla, že mám další byt, který pronajímám.
Zamlčela jsem i to, že jsem měla poměrně slušnou sumu peněz, kterou jsem za ta léta nashromáždila. Jednoho dne k nám přišel manželův syn a požádal nás o peníze. Rozhodl se, že si koupí auto, ale chybělo mu 250 tisíc. Můj nový manžel samozřejmě tolik peněz neměl. Řekla jsem, že já je také nemám.
O měsíc později mi zavolal bratranec. Měla naléhavou situaci: její dcera onemocněla a nutně potřebovala peníze na operaci. Požádala mě o peníze a já jí dala potřebnou částku.
Když to Saša zjistil, udělal scénu a začal na mě křičet: – “Tak takhle to je! Nedal jsi mému synovi žádné peníze! A hned jsi našel tak velkou částku pro svou sestru. Ale my jsme teď jedna rodina!” křičel Alexandr.
“Nejdřív jsem se mu snažil něco vysvětlit, ale on nic neposlouchal. Hodně se na mě zlobil, sbalil si věci a odešel. Po nějaké době jsme se rozvedli. Saša teď pomáhá splácet půjčku synovi, který si koupil auto tím, že si vzal chybějící částku z banky. Domnívám se, že je to jeho osobní věc.
Myslím, že jsem udělal správnou věc. Byly to moje peníze a já měla plné právo dát je tomu, komu jsem uznala za vhodné. A Alexandrův syn ať si své finanční problémy vyřeší sám.
