Včera pozdě v noci mi zavolal švagr. Obvykle mi nevolá, a tak jsem si dělala starosti. Omluvil se za pozdní telefonát a zeptal se mě, kde je moje dcera. Byla jsem velmi překvapená. Dceru jsem viděla před třemi dny, ale od té doby jsme spolu nemluvily.
Do života své dcery jsem vůbec nezasahovala, nedávala jsem jí rady. Je dospělá a své problémy si musí řešit sama.
Zeptal jsem se ho, jestli se pohádali. Odpověděl, že žádné hádky nebyly: jeho žena si sbalila věci a odešla, děti nechala u něj. Dcera nepracovala, vychovávala syny. Manžel pracoval a vydělával dobrý plat. Nijak se nelišili od ostatních rodin. Nikdy se jí nenarodily děti. Vždy se vyznačovala něhou, věrností a hospodárností, byla opravdovou obdivovatelkou rodiny. Starala se o domácnost: o dům, o vaření, o děti.
Celý den se točila jako veverka v kole. Manžel se o děti nestaral. Zvedla telefon a já křičela do telefonu. Kde jsi? Co se stalo? Proč jsi opustil děti? Řekla mi, že se chce rozvést. Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Pak klidně řekla, že mi to řekne její manžel.
Ukázalo se, že můj zeť měl milenku, a dcera se to dozvěděla. Všechno to začalo, když moje žena čekala jejich druhé dítě. Kdo by to byl řekl, ta samá žena zavolala mé dceři, představila se a poslala fotografie a korespondenci na důkaz svého tvrzení. Můj zeť totiž v poslední době hodně cestoval a jezdil na víkendy do práce. Teď už bylo všechno jasné.
Dcera se rozhodla sbalit si věci a odejít, zatímco děti spaly, a manžel si psal s nějakou ženou z venkova a nevšiml si, že jeho žena vyklouzla ze dveří. Rozhodla se manžela potrestat a nechala děti u něj. Koneckonců nemá kde bydlet, nemá peníze.
To jsem od svého zetě nečekala. Ale zlobila jsem se i na dceru: jak mohla opustit děti, když její manžel neuměl ani vařit? Říkala, že si děti vezme zpátky, až se postaví na nohy. Nikdy jsem si nedokázala představit, že by to moje dcera udělala. Vždyť děti jsou ještě malé, potřebují péči a já nemám sílu starat se o vnoučata.
