Když mi bylo patnáct, kamarád mě přemluvil, abych s ním šel k jeho nové přítelkyni, že se bojí jít sám a že se budeme pořád bavit.
Nejdřív jsem váhal, protože jsem tam nechtěl být třetí, ale nechal jsem se přemluvit, a tak jsem šel. Dům byl samozřejmě obrovský a konzole úplně nová, takže jsme si všichni tři sedli a hráli závody a nejrůznější střílečky. Holka bude holka, ale nehrála o nic hůř než my, a vzhledem k tomu, že jsme s kamarádem vyhrávali první místa v turnajích mezi spolužáky, byla to mistryně.
A pak přišla řada na mého kamaráda, který hrál proti své přítelkyni, a hned se začali hádat, kamarád pořád ustupoval, aby se jeho přítelkyně cítila dobře, byl jsem znechucený, když jsem to viděl, od dětství jsem si uvědomoval, že ženy jsou zlé. Začal jsem se rozhlížet po domě, po kuchyni, po plechovce s kondenzovaným mlékem, když jsem najednou zaslechl na chodbě tichý mužský hlas, byl to dívčin otec, který se předtím vrátil z práce.
Oba vyběhli nahoru a já nevěděla, kam mám plechovku kondenzovaného mléka dát, tak jsem ji rychle položila na gauč a spěchala za kamarádkou. Asi deset minut jsme kroužili po pokoji a snažili se vymyslet, kam se schovat, zatímco dívčin otec klepal na dveře.
Schoulili jsme se ve skříni a čekali, až muž odejde. Najednou mi zazvonil mobil.
Matka asi chtěla vědět, jak se mi daří. Už vědom si napjaté situace jsem vyšel ze skříně a s lehkým úsměvem pozdravil dívčina otce, zatímco se na mě oba šokovaně dívali. “Ano, mami, teď mám práci, zavolám ti zpátky, všechno je v pořádku.” Krátce jsem dal matce najevo, že teď není její čas. – “Nashledanou,” řekla jsem neméně sebejistě a vyšla z pokoje.
“Jo, a já jdu za ním,” vylezla ze skříně moje kamarádka a obě jsme se s ukázkou rychlosti, kterou žádný gepard ani sportovní auto nikdy nevidělo, hnaly pryč z toho domu. Dodnes na tuto historku se smíchem vzpomínáme.
