Všichni někdy zažíváme chvíle, o které se chceme podělit.
Tyto okamžiky zanechávají stopu v naší paměti na dlouhou dobu. Včera jsem se rozhodl jít do obchodu, protože doma nebyly žádné potraviny. Vzala jsem si vše, co jsem potřebovala, a šla k pokladně. Přede mnou stála žena s malou holčičkou. Rozkládala jídlo. Většinou to byl alkohol, občerstvení a cigarety. Překvapeně jsem se na tu ženu podíval.
Dokonce jsem zapomněl, že i já jsem musel dát na pásku všechno jídlo. Všechno, co koupila, bylo pro děti zakázané.
V tu chvíli si holčička prohlížela čokoládu a oči jí jiskřily, když viděla všechny ty sladkosti. Požádala maminku, aby jí koupila tabulku čokolády. Ta jí však velmi hrubým tónem řekla, že čokoládu jíst nemůže, protože by ztloustla.
Dodala také, že už nemá žádné peníze. Podívali jsme se na pokladní a ta řekla, že plat je nízký. Takže se ukázalo, že plat je tak nízký, že nemůžete svému dítěti koupit ani čokoládovou tyčinku?
Byla jsem na toho člověka naštvaná, tak jsem si koupila čokoládu a dala ji té dívce.
Dívka se neodvážila vzít si sladkost z mých rukou. Její matka v tu chvíli řekla, že bychom neměli děti rozmazlovat. Vyrostou z nich dobří lidé. Ale já jsem udělal to, co jsem chtěl udělat celým svým srdcem.
Nemohl jsem se dívat, jak žena ignoruje tento malý zázrak. Dívka si čokoládovou tyčinku nevzala. Najednou na ně muž stojící za nimi velmi rozzlobeně zakřičel. Už ho nebavilo čekat a oni zdržovali frontu. Dívka si rychle vzala čokoládovou tyčinku a odešli. Dívala jsem se na tu ženu a bolelo mě to. V dnešní době jsme bohužel často svědky takových situací – a lhostejně je přecházíme.
