Ve věku jednoho roku zůstal chlapec sirotkem.
„Není třeba ho zahřívat!“ řekla přísně stará chůva. protože jsem nějakou dobu pracovala v dětském domově, mohu s jistotou říci, že je to dost náročná práce. Nevím, proč jsem se rozhodla pracovat právě tam, protože nad každým novým miminkem pláču a bojím se o jeho osud.
Manžel je samozřejmě proti mé práci, když vidí můj emocionální stav, když přijdu domů. Trvá na tom, abych dala výpověď. Ale já nemůžu odejít, protože kdo bude mít ty děti tak rád jako já? V sirotčinci je mnoho úžasných příběhů, ale tento mi utkvěl v paměti nejvíce.
Byl už večer a nám volali z nemocnice.
Říkali, že nám dnes přivezou ročního chlapce. Jeho rodiče totiž měli nehodu, kterou nepřežili, a dítě zůstalo úplným sirotkem. Neměl tu žádné příbuzné, a tak ho poslali k nám. Dimu k nám přivezli v policejním autě a byl velmi vyděšený a zmatený. Bylo vidět, že má velký strach, i když neplakal. Bylo zřejmé, že chlapec je v šoku. Když mi Dimu předávali, měl jsem pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi. Zašeptal jsem mu do ucha, že se nemá bát. V tu chvíli se na mě podíval a po tvářích se mu kutálely slzy.
Nebyla to však žádná dětinská hysterie, kterou všichni viděli. Mlčel a po kulatých tvářích se mu jen kutálely slzy. Prostě nedokázal pochopit, kam se poděli jeho rodiče a jací cizí lidé jsou kolem něj. Bylo mi ho moc líto, a tak jsem ho vzal na noc k sobě.
Chtěla jsem ho uklidnit a přečíst mu pohádku. Když Dima usnul, stále se ze spaní třásl a také mu bušilo srdce.
Toto vzrušení se přeneslo i na mě. Když jsem viděla, jak těžko se Dima přizpůsobuje, věnovala jsem mu více pozornosti.
Cítil jsem, že má stále strach. „Přestaň ho honit!
Není nic, co by ho zahřálo. Pořád musí žít… sám,“ řekla přísně stará sestra. A to já nedokážu, takže jsem její slova nechala projít kolem sebe. Jakmile jsem měl příležitost, hrál jsem si s Dimou. A víte co, vyhodili mě kvůli tomu.
A důvodem byla moje „profesní neschopnost“. Ukázalo se, že k některým dětem se nelze chovat nijak zvlášť. Tohle asi nikdy nepochopím. Je zvláštní, že jsem se s Dimou nemohla rozloučit, a tak jsem mu nabídla adopci.
Manžel souhlasil, když to dítě viděl na vlastní oči. Nechtěla jsem toho chlapce nechat na tom studeném místě. Tak jsem se poprvé stala matkou.
