V naší společnosti máme dobrého člověka, Keshu. Jeho kariéra se vyvíjí skvěle, nedávno byl povýšen na zástupce ředitele a má vlastní byt v centru města.
Miluje svou sbírku desek. Je tu jen jedna věc: není ženatý a nemá v úmyslu se ženit.
I když se o to pokoušel. – „Měl jsi krásnou přítelkyni Olju, kde je teď? Taková upravená a klidná, přesně taková, jakou potřebuješ. -Olja se ke mně pořád snažila nastěhovat. -Jistě, chodíte spolu už víc než rok. Nejste děti, je vám 37 let. A ona chce založit rodinu, mít děti.
– „Ale já nejsem připravená na to, abychom spolu žili. Potřebuji toho člověka lépe poznat. -Nepoznal jsi ji loni, když jsme se seznámili?
-Nejspíš ne dost… vyděsila se a odešla. Kesha měla také přítelkyni Karinu. Byla to půvabná brunetka, velmi úsporná, dobrá kuchařka, velmi odhodlaná žena. Okamžitě se ke Keshe nastěhovala.
Zpočátku žily v klidu, Kesha si zvykla, že v bytě není sama. Karina měla jako jediná psa a pro Keshu bylo důležité, aby se nikdo nedotkl jeho sbírky desek. Bál se, že by pes mohl do stojanu s deskami narazit.
Kvůli tomu se s Karinou pohádali a rozešli.
Kesh se snažil navázat vztahy s mnoha lidmi, ale přesto mu jeho záznamy vždy stály v cestě k rodinnému životu. Jeho svaté záznamy, které mu byly cennější než vyhlídka na vytvoření vlastní rodiny, dětí a rodinného domu. Ne, pro Keshe bylo mnohem cennější jeho vlastní pohodlí.
– „No, chápej, že jak léta plynou, nenajdeš ženu, která by ti porodila dítě. -Proč bych měl, stejně nejsem sám. -Jistě, máš své záznamy. -Ne, mám práci, přátele, služební cesty… no ano, a své oblíbené desky. -Ale nezapomeň, Kesho, že za pár let budeš litovat, že sis včas nezaložila rodinu.
