Nastya a Nikolaj, kteří se kdysi ocitli ve víru lásky, se od sebe odloučili ihned po ukončení studia na vysoké škole.
Během studií se o jejich vztahu mluvilo ve městě. Přesto zůstaly změny nepovšimnuty: Nikolaj se přestěhoval do jiného města, aby pracoval pro firmu svého strýce, a nechal Nasťu doma, aby přemýšlela o jejich lásce a čekala na jeho nabídku, aby se k němu připojila. Hovory se však stávaly vzácnými a rozhovory o lásce ještě letmějšími. Nikolajův život byl na vzestupné dráze, zatímco Nasťa stále žila v jejich malebném městečku.
Rok plynul bez povšimnutí, až jednoho dne, v den svých narozenin, se Nasťa odhodlala zeptat se, jak se Nikolajovi daří. Ten se podrobnostem vyhnul a navrhl, aby to probrali při jeho červencové návštěvě.
A tak ten den nastal: Mykola přijel, ale navzdory Nasťině přítomnosti na nádraží ho přepadla radost z rodiny. Nakonec se rozhodli promluvit si o svém vztahu, ale rozhovoru dominoval Mykolův nově nabytý úspěch a na jejich uvadající lásku nezbylo místo.
V předvečer svého odjezdu Nikolaj se skupinou starých přátel pozval Nasťu, aby spolu strávili večer, snad v zoufalém pokusu znovu zažehnout jejich lásku. A přesto Nasťa hledala potvrzení lásky, kterou Nikolaj zatajoval.
