“Můj syn přijal zprávu o narození dvojčat velmi chladně a pak podal žádost o rozvod.”

Můj syn rád otáčel dívkám hlavy a pak jim dával kopačky. Tato jeho vlastnost se mi nelíbila. Připomínal mi člověka, který je větrný. Jednou si přivedl velmi mladou dívku, hubenou, s jasnýma očima, a řekl, že s ní bude žít, protože se mají rádi. Když spolu žijete, musíte se vzít, jako všichni lidé. Proč by se měla dívka stavět na hlavu?”

“Dobře,” souhlasil. “Zítra uděláme všechno, jak se patří.” A skutečně, Dmitrij se s Oljou podepsal. “Výborně, synku. Jsem hrdý, že jsem v tobě vychoval opravdového muže.” Měl jsem o Olju strach. Byla to opravdu hodná holka. Ale můj syn je potížista. Už nejedné dívce zamotal hlavu a pak ji odkopl.

Pořád ještě nechtěl ten vztah tak docela legalizovat. “Tobě je jedno, jak žiju?” zeptal se mě najednou. “Ne, není! Pochop, že ta holka už dost trpěla, protože vyrůstala bez rodičů. Jak se bude v takovém vztahu cítit? Co o ní budou lidé říkat? I když vyrůstala v sirotčinci, naučila se v životě bojovat. Byla chytrá a ve všem praktická. Studovala na ekonomické fakultě. Ve třetím ročníku si našla práci. Svou snachu jsem si okamžitě oblíbil. Dokonce jsem byla tajně ráda, že je Olja jako moje vlastní.

Dívka ke mně také přilnula. Ráda se se mnou dělila o své myšlenky. Jednou přišla domů nadšená a řekla: “Mami, byla jsem u doktora. Řekl mi, že jsem těhotná.” – Dobře, dcero! Nedělej si tolik starostí.

Pomůžu ti. Pro mě je to velmi dobrá zpráva.” Syn to přijal chladně. Jako by se ho to netýkalo. Trochu mě to znepokojilo, ale říkal jsem si: “Možná má dnes špatnou náladu nebo tak něco.” Dny rychle ubíhaly. Olya porodila dvojčata. Byla to pro mě velká radost. Milovala jsem děti. A to byly mé dvě vnučky, Katruša a Daryna.

K mému velkému překvapení se můj syn rozzuřil. “Teď musíš živit další dva hladové krky!” rozhořčil se. “Jak se opovažuješ říkat takové věci o svých vlastních dětech,” zarazila mě jeho slova. Vždyť jsou tvé vlastní krve. Díky Bohu, že jsi zdravý.

Nemáme co jíst? Nebo máme špatný život?” snažil jsem se mu domluvit. Začal spát v obýváku. Bylo to, jako by se pro něj Olja stala cizí osobou. Ona samozřejmě cítila jeho chlad a snažila se vztah zlepšit – zavolala ho ke stolu na čaj, požádala ho, aby přišel k ní do pokoje. Olja často plakala. Jen kradmo jsem zachytil stopy na její tváři. Bylo mi jí velmi líto. Můj syn začal mizet z domova. Mohl být pryč i několik dní.

Pak řekl, že se rozvádí. Postavila jsem se na stranu své snachy. To ho velmi pobouřilo, protože je syn. Řekl jsem mu, že se chová nedůstojně vůči své ženě a dětem. Domnívám se, že děti a jejich matka by tu měly zůstat, protože nemají kam jít. Nedal o sobě nikomu vědět.

Neplatil výživné. Náhle dostal předvolání k soudu. Syn se rozhodl dům rozdělit. Kam by šla Olja s vnoučaty? Snacha mě uklidňovala, že na tento zvrat čekala už dlouho. A tak tento problém vyřešila téměř sama – část svého platu investovala do bydlení. Má tedy kde bydlet. A tento dům právem patří jejímu synovi.

Narodil se tu a vyrostl. Brzy jsme se přestěhovali do nového bytu. I pro mě to bylo překvapení, protože jsem si myslel, že mě nechá dožít v mém domě samotného. Vždyť mým vnoučatům už bylo sedm let a dokončila první třídu.

Už mě tolik nepotřebovali. Olja však trvala na tom, abych se k nim nastěhovala, protože beze mě nikam nepůjde. “Jsi mladá, krásná žena,” naznačila mi. Chci, aby sis zařídila vlastní život,” naznačil jsem jí.

Teď mám dvě úžasné dcery a mámu. Nikoho jiného nepotřebuji,” odpověděla Olya s úsměvem. “Tak mi do života vstoupila dcera, která se mi stala nejbližším člověkem na světě. Cítila jsem se s ní po svém boku šťastná.

Related Posts