Manžel mi už čtyři dny volá a říká mi, jak jsem špatná. Je to proto, že se starám o svou nemocnou matku. Podle jeho názoru bych měla být stále se svým manželem. Nemůže beze mě žít ani týden. Ale na dovolenou jsem nejela.
Matka přede mnou tajila, že má už dva dny horečku.
Byla nemocná, ale do nemocnice ji neposlali. Řekli, že se může léčit doma. Žije v jiném městě, nemáme tam žádné příbuzné, kteří by se o ni postarali. Když jsem jí před pár dny volala, říkala, že je všechno v pořádku. Ale já jsem cítil, že to tak není.
Sbalil jsem si věci a čekal na taxi. Můj manžel řekl, že je proti mému rozhodnutí. Ale já se ho neptala, jen jsem mu řekla, že odcházím. Nehodlám kvůli němu nechat svou starou matku samotnou. Než jsem odjela, několik dní jsem mu vařila. Také mu rozumím. Moje maminka dlouho nadávala, že jsem opustila práci, domov i manžela, abych mohla přijít za ní. Byla nemocná, lékárna byla daleko a neměla co jíst.
Kdo by jí mohl pomoci? Vařila jsem polévky, pekla chleba, uklízela dům. Sama by to nezvládla. Večer mi zavolal manžel a zeptal se, kde jsem. Řekla jsem mu, že jsem u mámy. Připomněl mi, že je proti, a řekl, že pokud je máma nemocná, měla by být v nemocnici, ne doma.
Tam se o ni postarají. Popřál jsem jí dobrou noc a zavěsil telefon. Bylo vidět, že je nešťastný. Ale není v tom sám, já jsem z jeho chování také nešťastná.
Proč nedokáže pochopit tyto jednoduché věci? O dva dny později byla matka schopná trochu chodit.
Večer jí však bylo opět špatně. V těch dnech mi manžel každý den volal a radil mi, abych dala matku do nemocnice.
Chtěl, abych byla co nejdříve doma. Ale tímhle mě dostal. Nechápe, že teď není čas na zlobení. Je to dospělý muž. Matka mě viděla, jak se s ním hádám, a řekla, že jsem přišel zbytečně. Ale já si to nemyslím. Nejsem jeho chůva.
Nejsem spokojená s jeho chováním. Až se vrátím domů, vážně si s manželem promluvím. Jsem znechucena jeho chováním. Pokud si to nerozmyslí, dojde k rozvodu. Brala jsem si muže, ne rozmarné dítě.
